Purim
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Purim (hebrejsky פורים Pûrîm „Losy“, z Akkadštiny pūru) je veselý svátek připomínající vysvobození perských Židů z intrik zlého Hamána, který je chtěl vyhubit, jak je zaznamenáno v Knize Ester. Charakterizuje ho veřejné čtení z Knihy Ester, vzájemné dárování si jídla a pití, darováním na charitu a slavnostním jídlem (Ester 9:22); další zvyky zahrnujují pití alkoholu, nošení masek a kostýmů a veřejné slavnosti.
Purim je slaven každoročně 14. dne hebrejského měsíce Adaru. (Ve městech, které měly hradby v časech Jošuových, včetně Jeruzaléma je Purim slaven 15. Adaru a to známý jako Shushan Purim). Jako u všech ostatních svátků, Purim začíná se západem slunce předcházejícího dne.
Obsah |
[editovat] Historie
Perský král Achašvaroš pořádal velikou oslavu k výročí své vlády, kam sezval spoustu významných lidí té doby. Hodně se hodovalo a pilo a král, značně opilý, poslal pro svou ženu, královnu Vašti, aby za ním přišla nahá, aby všichni viděli, jakou mají krásnou královnu. To ovšem královna odmítla, a tak byla vyhnána. Po několika dnech králi scházela, žena po jeho boku. Vyslal proto posly po celé své říši, aby mu přivedli novou královnu. Poslové našli krásnou židovku Ester, dceru Mordochaje. Král z ní byl unešen a Ester se stala královnou. Na radu Mordochajovu, však králi neprozradila svůj původ, ani vztah k Mordochajovi.
Jak to tak bývá, jednou za čas se objeví někdo, kdo usiluje o králův život. Mordochaj náhodou vyslechl rozhovor dvou mužů, kteří chtěli krále zabít. Vzkázal to proto Ester, která krále varovala. Posléze mu prozradila, že jí to řekl Mordochaj. Po čase se stal králůvým prvním ministrem Hamán, který měl silné antisemitské postoje. Hlavně nenáviděl Mordochaje, který se mu odmítal klanět. Hamán tedy začal Židy u krále hanit a po čase ho přemluvil k tomu, že tuto nepoddajnou skupinu zlikviduje. Ten k tomu nakonec dal souhlas (nevěděl, že jeho žena je židovka). Mordochaj se to dozvěděl a vydal se varovat Ester, že Židům hrozí pogrom. Mordochaj se oděl do žíněného roucha, na hlavu si vysypal popel a vydal se do královského zámku. Přes Esteřina sluhu jí vyložil co se dozvěděl. Ester vzkázala Mordochajovi, aby svolal všechny židy žijící v Šúčanu a aby se za ní tři dny postili. Ona sama se také se svými služebnými postila. Po třetím dnu se v královském rouchu vydala za králem. Král se jí zeptal co by ráda. Ta odvětila, že hostinu, kde by byla ona, král a Hamán.
Na večeři se hodovalo a král se jí opět zeptal co by ráda. Na to odpověděla, že ještě jednu takovou večeři ve stejném složení. Když se vracel Hamán z hostiny domů, měl dobrou náladu. Jediná věc, která mu ji zkazila byl Mordochaj. Vyprávěl to doma a jeho žena mu pak navrhla, ať postaví kůl, na kterém by Mordochaje oběsili. Toho večera král nemohl spát. Četl si proto v Knize letopisů památných událostí a pozastavil se u dvou dvořanů, kteří se pokusili vztáhnout ruku na krále. Služebných se posléze optal, jak se odvděčili Mordochajovi a oni odpověděli, že nijak. V tom přišel Hamán, který původně chtěl po králi, aby nechal Mordochaje zabít. Král se ho namísto toho zeptal, co by udělal člověku, kterého si král nanejvíš váží a ctí ho. Hamán, myslíc si, že král mluví o něm, vymyslel spoustu věcí (např. že bude oblečen do královského roucha, bude jezdit na královském koni a na hlavě bude mít královskou korunu, roucho a kůň budou odevzdány do rukou velmožů, kteří onoho muže obléknou a provedou po městském prostranství). Po tomto král oznámil Hamánovi, aby toto provedl Mordochajovi. Při druhé hostině se Ester přimluvila za svůj lid. Požádala krále, aby byl věnován život jí a jejímu lidu, který má být vyvražděn a vyhuben. Král se otázal, kdo je ten ničema, který chtěl něco takévého provést. Na to Ester odpověděla, že to je Hamán. Král rozhořčen vyšel do zahrad u paláce. Haman se pokusil královnu odprosit a padl při tom na pohovku, kde seděla královna. Když to král uviděl, nechal Hamana pověsit na kůl, který měl Haman připraven pro Mordochaje.
Toho dne dal král židům možnost obrany proti pogromu. Mordochaj napsal královým jménem dopis všem místodržícím a správcům krajin. Tímto dopisem dal král právo všem židům, aby se shromáždili a postavili se na obranu svých životů. Opis tohoto dopisu byl vydán jako zákon všude ve všech krajinách a byl zveřejněn všem národům, aby byli přichystáni vykonat pomstu nad nepřáteli. Dvanáctého dne měsíce Adaru se židé zmocnili těch, kdo je nenáviděli. Židé se shromáždili ve svých městech a všech krajinách krále Achašveroše a pobili všechny, kteří je chtěl vyhubit.
Mordochaj pak tyto události sepsal a poslal dopisy všem řidům ve všech krajinách krále Achašveroše. Uložil jim, aby každým rokem slavili čtrnáctého a patnáctého dne měsíce adaru pamtáku na dny, v nichž si židé odpočinuli od svých nepřátel, a na měsíc, který jim přinesl zvrat, místo starosti radost, aby slavili jako dny radostného hodování a aby posílal jeden druhému dárky a chudým dary.
[editovat] Povinnosti a zvyky
Povinnosti:
- ráno a večer si přečíst Megilu (Knihu Ester)
- 14.adar - velká hostina s vínem
- 2 porce jídla a pití pro jednoho člověka
- 2 dary alespoň dvoum chudým
Zvyky:
- karneval - maska, kostým
- pečení Hamánových uší
- pití vína
- děti točí řehtačkami
- čtení knihy (pasáže) o Amalekitech
[editovat] Maškaráda
Oblékání si masek a kostýmů je jedním z nejzábavnějších Purimových zvyků. Děti si zvláště užívají převlákání si za protagonisty z Knihy Ester, včetně královny Ester a Mordochaje nebo dalších biblických postav jako je např. král David a Kohen Gadol (nejvyšší kněz) nebo do moderních převleků počínaje Indiány, konče policisty.
Kostýmy a masky jsou noseny, aby zakryly identitu těch, kdo je nosí. Skrytá identita hrála důležitou roli v Knize Ester, např. když Ester skryla před králem svůj původ; když Mordochaj skryl znalost všech světových jazyků (která dovolila Bightanovi a Tereshovi [dva dvořané, kteří chtěli zabít krále] bavit se o svém záměru otevřeně v jeho přítomnosti.
Jediný, kdo je skutečně skryt za všemi příběhy Megily je Bůh. Židovští mudrcové zmiňují jeho roli jako הסתר פנים (hester panim, nebo „zakrytí tváře“, což je také narážka na hebrejské jméno Knihy Ester, Megillat Esther - doslova, „objevení [toho] skrytého“). Přestože Židé věří, že se vše nakonec obrátilo v dobré díky božímu zásahu (díky řadě zázraků), Kniha Ester neobsahuje žádnou zmínku božího jména a vypadá to, že všechno není nic víc než důsledek přírodních údálostí. V památce toho, jak zůstal Bůh skryt v průběhu celého zázraku Purimu se židé během Purimu převlákají a mnoho z nich zakrývá svou tvář.
Zvyk maškarády byl poprvé zaveden italskými židy na sklonku patnáctého století pod vlivem římských karnevalů. Tento zvyk se rozšířil do všech zemí, kde Židé žili, snad až na Orient. První židovský autor, který zmiňuje tento zvyk je Judah Minz (zemřel 1508 v Benátkách v jeho díle Responsa č.17, citován Mojžíšem Isserlesem v Orach Chaim 698:8. Vyjádřil názor, že přestože je účelem mačkarád pouze veselí, nemělo by to být bráno jako porušení biblických zákonů týkajících se oblečení. Přesto byly někteřé autority proti těmto kostýmům. Lidé na to ale nedbali a převažoval schovívavý postoj. Zvyk je stále dodržovanán mezi věřícími Židy všech sekt a mezi věřícími i nevěřícími Izraelci.
V Izraeli jsou slavnostní Purimové pochody, při nichž muži, ženy, chlapci a dívky slaví tento svátek veřejně v kostýmech a maskách
[editovat] Písně
Tradiční Purimové písně obsahují „Mishenichnas Adar marbim be-simcha“ ("Od začátku měsíce [hebrejského měsíce] Adaru, radost roste" — Mishnah Taanith 4:1), „LaYehudim haisah orah ve-simchah ve-sasson ve-kar“ („Ďidům vzešlo světlo a radost, veselí a pocta“ - Kniha Ester 8:16) a „Chayav inish livesumei“ („Je povinnost pít“ - Talmud Megilla 7b). Modlitba „Shoshanat Yaakov“, čtená na závěr Megily je často zpívána v různých populárních melodií.
[editovat] Tradiční jídla
Během Purimu se tradičně podává trojúhelníkové sladké pečivo pojmenované hamantaschen („Hamánovy kapsy“) v Jidiš a oznei Haman („Hamánovy uši“) v moderní Hebrejštině. Těsto na sladké sušenky se vyválí, vykrojí se z něj kolečka, které se naplní sladkou náplní (sušené švestky, datle, meruňky nebo čokoláda) a okraje se přehnou, aby byl kousek náplně vidět. Tvar sušenek může buď představovat trojrohou čepicí, kterou Hamán nosil nebo údajný tvar jeho uší.
Kreplach - druh knedlíku plněný vařeným masem (kuřecím nebo játry) a podávaný v polévce je také tradičně podáván při Purimu.
