Ústava České republiky
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Ústavní řád ČR |  |
|
|
||
Ústava České republiky byla přijata Českou národní radou dne 16. prosince 1992. (Ve Sbírce zákonů byla vyhlášena pod č. 1/1993 Sb.) Účinnosti nabyla dne 1. ledna 1993 současně se vznikem svrchované České republiky. Inspirací pro text ústavy byla zejména Ústavní listina Československé republiky (1920)
Obsah |
[editovat] Vznik
Tato ústava nevznikala ve zcela jednoduchých podmínkách, ale reagovala na situaci, která nastala po volbách v roce 1992, kdy vše již směřovalo k rozpadu česko-slovenské federace. Příprava ústavy byla zahájena hned po zahájení činnosti nové vlády (usnesením č. 448 z 10. července 1992). Tvorbou ústavy se zabývala komise vlády ČR, která v následujících měsících vytvořila úvodní směrnice, zásady, ideový nástin a návrh. V září 1992 byl hotov základ ústavy o 83 článcích. Konečný vládní návrh se skládal ze 105 článků a byl publikován jako Tisk č. 152 ČNR VII. volební období. Ve zcela pozměněné podobě ve verzi z listopadu byl nakonec schválen 16. prosince 1992.
[editovat] Členění ústavy
Text ústavy se skládá z preambule, a osmi hlav o 113 článcích.
- Preamubule
- hlava první Základní ustanovení
- hlava druhá Moc zákonodárná
- hlava třetí moc výkonná rozdělena na dvě části prezident republiky a vláda
- hlava čtvrtá moc soudní tři částí
- hlava pátá Nejvyšší kontrolní úřad
- hlava šestá Česká národní banka
- hlava sedmá Územní samospráva
- hlava osmá Přechodná a závěrečná ustanovení
[editovat] Preambule (znění)
- My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
- v čase obnovy samostatného českého státu,
- věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé,
- odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku
- v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody
- jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů,
- kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku,
- jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům
- a na zásadách občanské společnosti,
- jako součást rodiny evropských a světových demokracií,
- odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní,
- hmotné a duchovní bohatství,
- odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,
- prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců
- přijímáme tuto Ústavu České republiky
[editovat] Hlava první
Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát. Hlavním městem je Praha.
[editovat] Hlava druhá
Moc zákonodárnou vykonává Parlament České republiky. Parlament je složen z Poslanecké sněmovny o 200 poslancích a Senátu o 81 senátorech.
Právo volit do Parlamentu České republiky má každý občan, který dosáhl 18 let. Do Poslanecké sněmovny může být zvolen každý občan, který dosáhl 21 let. Do Senátu může být zvolen každý občan, který dosáhl 40 let.
Parlament rozhoduje
- a) o návrzích zákonů, ústavních zákonů a mezinárodních smluv
- b) o vyhlášení válečného stavu (v případě napadení nebo dodržování mezinárodních
smluvních závazků
- c) o vyslání ozbrojených sil České republiky na území jiného státu a
o pobytu ozbrojených sil cizích státu na území České republiky
- d) o vniřních věcech (komory ve svých věcech rozhodují samostatně).
Souhlasu obou komor je třeba k
- a) přijetí ústavního zákona
- b) volbě prezidenta
- c) přijetí volebníh zákonů a jednacích řádů komor.
O státním rozpočtu rozhoduje pouze Poslanecká sněmovna.
V případě, že je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přijímá Senát zákonná opatření ve věcech vyžadujících úpravu zákonem s výjimkou změn Ústavy, volebního zákona a státního rozpočtu.
[editovat] Hlava třetí
Prezident republiky
Hlavou státu je prezident volený oběma komorami na společné schůzi. Práva navrhnout kandidáta má 10 poslanců nebo 10 senátorů.
Prezident je volen na 5 let
Prezident republiky
- a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,
- b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny,
- c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu,
- d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády,
- e) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,
- f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu,
- g) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení,
- h) má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního,
- i) podepisuje zákony,
- j) jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
- k) jmenuje členy Bankovní rady České národní banky,
- l) vyhlašuje referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii a jeho výsledek.
(bez kontrasignace)
Dále prezident
- a) zastupuje stát navenek,
- b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
- c) je vrchním velitelem ozbrojených sil,
- d) přijímá vedoucí zastupitelských misí,
- e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí,
- f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu,
- g) jmenuje a povyšuje generály,
- h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán,
- i) jmenuje soudce,
- j) má právo udělovat amnestii.
(V tomto případě je akt moci výkonné kontrasignován členem vlády)
V případě, že není schopen vykonávat svůj úřad náleží pravomoci prezidenta předsedovi vlády a předsedovi Poslanecké sněomovny. (čl. 66)
Vláda
Vláda je vrcholným orgánem moci výkonné, skládá se z předsedy, místopředsedů a ministrů.
Jmenuje ji prezident republiky a je odpovědna Poslanecké sněmovně.
[editovat] Hlava čtrvrá
Moc soudní vykonávají nezávislé a nestranné soudy.
Ústavní soud má 15 soudců, jmenovaných prezidentem se souhlasem Senátu na 10 let. Soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání.
Ústavní soud rozhoduje
- a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
- b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,
- c) o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu,
- d) o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod,
- e) o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora,
- f) v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25,
- g) o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiku podle čl. 65 odst. 2,
- h) o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66,
- i) o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze provést jinak,
- j) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony,
- k) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu,
- l) o opravném prostředku proti rozhodnutí prezidenta republiky, že referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii nevyhlásí,
- m) o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení.
Rozhodnutí Ústavního soudu je vykonatelné, jakmile bylo vyhlášeno způsobem stanoveným zákonem, pokud Ústavní soud o jeho vykonatelnosti nerozhodl jinak. Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby.
[editovat] Hlavy pátá a šestá
Stanovují postavení Nejvyššího kontrolního úřadu a České národní banky.
[editovat] Územní samospráva
Ustavnovení čl. 99 definuje územní členění státu (změněno ústavním zákonem č. o vytvoření vyšších územních celků)
V článcích 100 až 105 definuje územně správní celky (základními jsou obce) a stanoví zásady samoprávy (čl. 8 zaručuje samosprávu).
[editovat] Přechodná a závěrečná ustanovení
Obsahuje technická ustanovení vzhledem k ustanovení ústavních orgánů
Ústava České republiky vymezuje v článku 112 ústavní řád (pořádek):
- Ústava České republiky
- Listina základních práv a svobod,
- ústavní zákony o úpravách státních hranic,
- ústavní zákon č. 4/1993 Sb. o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR,
- ústavní zákon č. 29/1993 Sb. o dalších opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR,
- ústavní zákon č. 110/1998 Sb. o bezpečnosti ČR,
- ústavní zákon č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územních samosprávných celků.
- ústavní zákon č. 515/2002 Sb. o referendu o přstoupení k Evropské unii
- ústavní zákony měnící a doplňující Ústavu,
- mezinárodní smlouvy o základních právech a svobodách.
Ostatní ústavní zákony (nezrušené derogační klauzulí) jsou označeny za pouhé zákony.
Derogační klauzule
Zrušena je Ústava Československé socialistické republiky a Ústavní zákon o československé federaci a zákony je měnící a doplňující.
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Externí odkazy
- Znění Ústavy České republiky
- http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html – na stránkách Poslanecké sněmovny
- http://www.senat.cz/informace/zadosti/ustava.html – na stránkách Senátu
| Československo – základní dohody, smlouvy a listiny – od vzniku k zániku (1915–1992) | ||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
||||||||||||
