Martinská deklarace
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Martinská deklarace, také Deklarace slovenského národa, byla přijata na zakládajícím shromáždění Slovenská národní rady (SNR) 30. října 1918 v Martině. Deklaraci podepsalo na dvě stě zástupců z celého Slovenska.
Původní text deklarace s podpisy i zápis z průběhu shromáždění se ale „ztratil“. Večer po shromáždění zasedal výkonný výbor SNR. Opožděně se na ně dostavil Milan Hodža, který se právě vrátil z Budapešti. Mimo jiné chtěl text pozměnit, s tím že je nutné doplnit informace o pádu Rakouska-Uherska a vyhlášení Česko-slovenské republiky. Sice neuspěl, ale svévolně deklaraci v noci změnil.
Tak byl výsledný text mnohými signatáři označen za pustý falzifikát, z něhož byly proti zájmu Slováků odstraněny požadavky na jejich národní sebeurčení. Dále bylo napadáno i nedostatečné zastoupení, s tím že na shromářdění převažovali zástupci z Martina, katolíkům se zase nelíbila přílišná účast evangelíků.
I tyto nejasnosti ale především nejednota slovenských zastupitelů vedly k oslabení slovenské pozice na jednáních s českými představiteli a na mírových jednání v Paříži.
Jako předcházející Pittsburská tak i Martinská deklarace, která ale nezohledňovala slovenské požadavky a úmluvy s Čechy z válečných dob, byla v meziválečné ČSR předmětem sporů.
Připomínána byla také „tajná ujednání“, podle kterých by státoprávní poměr Slováku a Čechů měl být po deseti letech znovu dojednán úmluvou mezi právními zástupci jejich zemí. U tohoto požadavku údajně tajných ujednání Martinské deklarace se ale jednalo o rozhodnutí zasedání Výkonného výboru SNR 31. října 1918, jak dokládal její zápis.
Spekulace o tom, že si Češi Hodžu a další vůči českým požadavků příliš vstřícné slovenské představitele „koupili“ trvají dodnes.
|
Martinská deklarácia Zastupitelia všetkých slovenských politických strán, shromaždení dňa 30. oktobra 1918 v Turčianskom Sv. Martine a organizovaní v Národnú Radu slovenskej vetvy jednotného československého národa, trvajú na zásade samourčovacieho práva národov prijatej celým svetom. Národná Rada vyhlasuje, že v meně česko-slovenského národa bývajúceho v hranicicach Uhorska, je jedine ona oprávnená hovoriť a konat. Nie je na to oprávnená uhorská vláda, ktorá za celé desatročia nepoznala vážnejšej úlohy, jako potlačovat všetko, čo je slovenské, nepostavila a nedovolila nášmu národu ani jedinej školy, nedovolila, aby sa slovenskí ľudia dostali do verejnej správy a úradov, náš ľud majetkove ničila a vykoristovala svojou stredovekou feudálnou sústavou a politikou. Nie sú oprávnené na to, aby v meně slovenského ľudu hovorily, ani tie tak zvané zastupiteľské sbory, ktoré sú sostavené na základe úzkeho volebného práva nedopúštajúceho prejavit vôľu národa, a ozostáuajúce z ľudí, ktorí vzdor nariadeniu zákona nedopustili na výboroch čisto slovenských stolíc ani len slovenského slova. Nie sú na to oprávnené ani také ľudové shromaždenia, ktoré vynášajú uzavretie pod tlakom cudzieho násilia. V meně slovenského národa na Slovensku oprávnená je leda hovoriť jedine Slovenská Národná Rada. Národná Rada česko-slovenského národa v Uhorsku obydleného osvedčuje:
Sme presvedčení, že náš snaživý a nadaný slovenský národ, ktorý vzdor neslýchanému útisku dospel na taký stupeň národnej kultúry, nebude vylúčený z požehnania pokoja a zo spolku národov, ale i jemu bude popriate, aby sa dľa svojho rázu mohol vyviňovat a dľa svojich sít prispel ku všeobecnému pokroku človečenstva.
|
|
|
Matúš Dula, v.r., |
|
|
|
[editovat] Podívejte se také na
- signatáři (článek na slovenské wikipedii, snažící se o rekonstrukci podpisů z různých zdrojů)
- čechoslovakismus, čechismus
- dějiny Československa a Slovenska
- Milan Hodža
[editovat] Externí odkazy
- Československý politický systém I., PhDr. Petr Just, IPS FSV UK, 11.6.2006 na stránkách just.wz.cz
| Československo – základní dohody, smlouvy a listiny – od vzniku k zániku (1915–1992) | ||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
||||||||||||
