Zjevení Janovo
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zjeveni svatého Jana je poslední knihou Nového zákona. Často bývá podle prvního řeckého slova Ἀποκάλυψις (apokalypsis „zjevení, odhalení“) nazývána i Apokalypsa, avšak tento termín je nepřesný, protože se tak označuje celý literární žánr, jehož je Janovo zjevení jen jedním, i když nejznámějším představitelem (viz heslo Apokalypsa). Ostatně tento literární žánr dostal své jméno právě podle prvního slova této knihy. Je to snad nejproblematičtější a nejkontroverznější kniha Bible a také doznala během cca. 1900 let své existence těch nejrozdílnějších výkladů. I termín „Janovo“ zjevení je zavádějící. Kniha začíná slovy Ἀποκάλυψις Ίησοῦ Χριστοῦ, tedy „Zjevení Ježíše Krista (které mu dal Bůh, aby ukázal svým služebníkům…)“. Jan je jen vidoucím, prorokem, který toto zjevení („Ježíšovo“ nebo „o Ježíši“) napsal.
Zjevení sv. Jana je jako ostatní knihy Nového zákona psáno řecky. Řečtina je však na mnoha místech chybná; jednak pro mnoho hebraismů, jednak i úmyslně, neboť autor se snaží jejich prostřednictvím o sugestivnější vyjádření svých myšlenek (násilné nominativy namísto povinných genitivů apod.).
Kniha bývá datována do konce 1. století po Kr., většinou se udává okolo roku 100. Autor sám sebe označuje jako „Jan“ (Zj 1,1), některé rukopisy Zjevení mu v nadpisu dávají přídomek „Teolog“. Často bývá ztotožňován s Janem Evangelistou, někdy s Janem Presbyterem, jednoznačné pojmenování nezávislé na případném ztotožnění je Jan Teolog.
Autor uvádí, že zjevení obdržel, když se se ocitl na ostrově Patmos kvůli svědectví Ježíše Krista. Zda se jednalo o vězení kvůli jeho víře, nebo o jeho misijní cestu, není zřejmé.
Obsah |
[editovat] Obsah
Jan prezentuje celou knihu jako jedno velké zjevení, kterého se mu dostalo v den Páně (interpretováno obvykle jako neděle, ale podle některých sobota) na ostrově Patmos. Po krátkém popisu úvodních obrazů dostává Jan příkaz napsat sedm listů sedmi různým církvím v Malé Asii: do Efezu, Smyrny, Pergama, Thyatir, Sard, Filadelfie a Laodikaje. Zda se jedná o skutečné nebo fiktivní dopisy, se opět vedou spory. Poté následují již jen nové a nové obrazy, které znázorňují různé události. Vykladači se různí v tom, jak tyto obrazy chápat. Jisté je, že celá kniha Zjevení je hluboce inspirována Starým zákonem. I když v celé knize snad není jediný přímý citát ze Starého zákona, celá kniha je „kompilátem“ parafrází a přepracování starozákonních motivů a obrazů.
Známými obrazy ze Zjevení jsou např. čtyři jezdci (kap. 6), 144 000 spravedlivých vykoupených (kap. 7), dva svědkové, kteří jsou zabiti a pak vstanou z mrtvých (kap. 11), žena oděná sluncem a ohrožená drakem, který chce pohltit dítě, které má porodit (kap. 12), dravé šelmy vládnoucí světu a číslo, kterým jsou označeni jejich uctívači (kap. 13, Nikoli číslo Antikrista – o něm Zjevení nikde nehovoří.), odsouzení nevěstky opilé krví mučedníků a pád Babylónu (kap. 17-18), beránkova svatba (kap. 19), tisíciletá říše Kristova (kap. 20), nebeský Jeruzalém (kap. 21-22).
[editovat] Typy interpretací
Různé výklady, které byly této knize dány, mohou být seskupeny do čtyř skupin.
[editovat] Préteristický výklad
Préteristický výklad chápe „proroctví“ v Janově Zjevení jako výpovědi odrážející události své doby a Janovo očekávání. Obvykle se předpokládá, že Jan reaguje na těžkou situaci prvotních maloasijských křesťanů, kteří byli v té době zvlášť pronásledováni pro svou víru, a snaží se je utěšit a posílit vizí, že Beránek (tj. Kristus), který je vykoupil svou krví, jim dá za odměnu věčný život a vládu ve svém království.
[editovat] Historicistický výklad
Tento výklad chápe proroctví knihy Zjevení jako popis událostí, z hlediska Janova budoucích, od Kristovy smrti nebo od nástupu křesťanství v římské říši až do konce světa. Popisují tedy běh dějin světa a církve. Historicisté se tedy snaží objevit to místo v průběhu Zjevení, kde se dnešní doba právě nachází. Ztotožňují přitom různé obrazy ze Zjevení s konkrétními událostmi v dějinách.
Za otce historicistů se většinou pokládá cisterciácký kalábrijský mnich Jáchym z Fiore; i když toto tvrzení není zcela opodstatněné (sám Jáchym nebyl pravým historicistou a naopak historicistické tendence výkladu Zjevení se vyskytovaly i před ním), znamená jeho teologie zlom v interpretaci Zjevení.
[editovat] Futuristický výklad
Podle „futuristů“ popisuje Kniha Zjevenení výlučně nebo ve velké míře události, které nastanou na konci časů. Většinou jsou to exegeté s pesimistickým náhleden na svět a předvídají blížící se konec světa plný utrpění a násilí, kdy Bůh ztrestá hříšné lidstvo za všechny jeho hříchy, ale zachrání přitom malou hrstku věrných.
Na futuristickém a doslovném pojetí Zjevení staví mimo jiné milenarismus, učení, které na konci světa očekává nástup blažené tisícileté Kristovy říše. S tím jsou spojeny také četné snahy o vypočítání konce světa, které se objevují v průběhu celých církevních dějin. Pokusy o uspíšení zkázy světa, aby mohla být nastolena tisíciletá říše, vedly především v lidových vrstvách k občasným revolučním násilným vlnám.
[editovat] Idealistický výklad
"Idealisté" chápou slova Zjevení jako popis a vyjádření toho, že Kristus vládne dějinám. Zjevení popisuje „mechanismus dějin“, jak funguje svět a jak se vůči němu staví Kristus/Bůh; a jak se ke světu a k jeho dějinám má postavit křesťan.
[editovat] Další výklady
Kromě těchto nejobvyklejších výkladů (a různých jejich kombinací) se vyskytují samozřejmě i výklady nezeřaditelné do výše uvedených kategorií. Mimo jiné sem patří i jedny z nejstarších výkladů, např. Órigenův postoj ke Zjevení. Órigenés používal text Zjevení jako pramen pro christologii a další aspekty svého učení, nechápal je -- zdá se, nedochoval se žádný komentář Órigena na Zjevení -- ve smyslu popisu dějin či dějinných událostí.
[editovat] Související odkazy
[editovat] Reference
- GIESEN, Heinz. Kniha Zjevení apoštola Jana. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998. ISBN 80-7192-330-3.
