Nominativ
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nominativ (z lat. nominativus [casus] od nominare = nazývat) je mluvnický pád vyjadřující základní, slovníkový tvar skloňovaného jména.
V mnoha jazycích včetně češtiny se nominativ označuje jako 1. pád.
[editovat] Nominativ v češtině
Nominativu přísluší pádová otázka kdo, co?.
V češtině se nominativem (1. pádem) vyjadřuje:
- podmět (muži jdou)
a také větný člen, který se s podmětem shoduje, tj.:
- jmenný přísudek (otec je horník),
- doplněk (chodí bos),
- přívlastek (obec Písek),
- přístavek (Petr Bezruč, básník) a
- příslovečné určení (jeho známá se jmenuje Jolana).
Kromě toho se nominativ používá tam, kde vyjadřuje název něčeho přívlastkem, který se v ostatních pádech s určovaných jménem v pádě neshoduje (v kraji Vysočina, o knize Babička, v deníku Právo). Takto užitému 1. pádu říkáme nominativ jmenovací.
Nominativ se vyskytuje také v jednočlenných větách jmenných (Letadlo!), zejména pak v nápisech (Radnice, Východ), nadpisech (Nominativ) a titulech (Psohlavci).
[editovat] Nominativ v němčině
V němčině má nominativ následující funkce:
- podmět – Subjekt (Das Wasser steigt immer noch.)
- jmenný přísudek – prädikativer Nominativ (Hanna ist Journalistin.) a
- oslovení – Anredenominativ (Denise, du hast schon wieder gewonnen.).
[editovat] Reference
- HAVRÁNEK, Bohuslav and JEDLIČKA, Alois. Stručná mluvnice česká. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Fortuna, 2002, s. 56. ISBN 80-7168-555-0.
- GALLMANN, Peter. Duden – Die Grammatik. 7. Aufl. Mannheim, Leipzig, Wien, Zürich: Dudenverlag, 2005. s. 817 – 822. ISBN 3-411-04047-5.
