Teosofie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Teosofie je výraz, pocházející z řeckého theos (bůh) a sofia (moudrost). Má několik významů:
- boží moudrost
- intuitivní, mystické zření boha a podstaty světa
- hnutí (Teosofická společenost), vzniklé v 19. století, které mělo ve svém programu studium starověkých náboženství, filosofií a věd a jehož cílem bylo prostřednictvím zkoumání přírodních zákonů odhalovat a rozvíjet božské psychické síly uvnitř člověka a vytvářet univerzální lidské bratrstvo bez ohledu na rasu, náboženství či společenskou třídu. Ve své době velmi velký význam, dnes je však spíše známější díky svým velkým odnožím. Zakladatelkou hnutí byla ruská kněžna Helena Petrovna Blavatská, která o sobě prohlašovala, že má nadpřirozené schopnosti. Studovala východní náboženství, též v Tibetu u tzv. Skrytých Mistrů. Byla zběhlá v jasnovidectví, spiritismu a levitaci. Byla obviňována, že je podvodným médiem. V roce 1873 emigrovala do New Yorku, kde roku 1875 založila „Teosofickou společnost“. Vydala řadu knih, o kterých se však většinou tvrdí, že jsou plagiáty děl jiných autorů.
Teosofové zastávají názor, že se lidské pokolení a i sám člověk neustále vyvíjí postupující reinkarnací od života k životu (což není nijak původní myšlenka). K tomuto názoru bylo přidáno mnoho tajemství orientálních náboženství, a dohromady se spiritualistickými představeními Blavatské, myšlenkami sociální reformy vše dávalo atraktivní směsici.
V současnosti je některými filosofy teosofie chápána jako syntéza filosofie, náboženství a vědy.