Rudolf Firkušný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Rudolf Firkušný (11. února 1912, Napajedla – 19. července 1994 Staatsbourg, stát New York, USA) je český klavírista světového jména. Proslavil se mimořádnou hudebnosti, expresivním projevem a skvělou technikou hry. Jeho repertoár sahal od raného klasicismu až po modernu první poloviny 20. století. Od roku 1948 žil ve Spojených státech. Po pádu komunistického režimu se chtěl vrátit do vlasti a usadit se v Praze. Často zde s velkým úspěchem hrál, ale záměr se mu již nezdařil - zemřel náhle dne v červenci 1994. Úspěchu dosáhl nejen svým výjimečným nadáním od dětského věku, ale též houževnatým úsilím, spojeným s vynikajícím smyslem pro sloh a stavbu každého díla. Kritikou je stavěn mezi přední klavíristy 20. století.

[editovat] Životopis

Rudolf Firkušný se narodil jako nejmladší ze tří dětí v rodině notářského koncipienta Rudolfa Firkušného. Jeho hudební talent se velmi brzy projevil - již jako tříletý přehrával na klavíru lidovou písničku. Rodina trpěla chudobou a otec předčasně zemřel, proto se s matka s dětmi přestěhovala do Brna za větší možností obživy.

[editovat] Dětství

Rudolf absolvoval základní hudební studia, aniž by však šlo o výuku v pravém slova smyslu. V roce 1917 však došlo ke šťastnému setkání malého Rudolfa s velikánem české hudby Leošem Janáčkem. Ten rozpoznal mimořádné hudební nadání pětiletého chlapce a svěřil zázračné dítě do péče profesionálních učitelů. Janáčkova varhanní škola byla v roce 1919 povýšena na samostatnou konzervatoř. Hudební teorii učil žáčka sám Janáček, výchovy klavírní hry se ujala Růžena Kurzová, manželka tehdejšího nejvýznamnějšího českého klavírního pedagoga Viléma Kurze. 14. července 1920 poprvé Firkušný, coby osmiletý sólista veřejně vystoupil. Hrál Griega, Mozarta, Dvořáka i Chopina. Kritiky byly příznivé a koncertů přibývalo. Nejvýznamnější se uskutečnil 14. ledna 1923, kdy jedenáctiletý Rudolf vystoupil v Praze poprvé jako sólista České filharmonie s Mozartovým Koncertem D-dur s velkým úspěchem. Rychle rozšiřoval svůj repertoár a jeho rychlý umělecký vzestup byl strmý. První zahraniční koncert se uskutečnil v říjnu 1926 ve Vídni, kde tradičně přísná hudební kritika i publikum přijaly s nadšením nový objev z Československa. Další cesty vedly do Berlína (1927) a Paříže (1928). Jako patnáctiletý též zahrál prezidentu Masarykovi. Masaryk ho ocenil vysokým honorářem a poskytl mu stipendium k dalšímu studiu. Na jaře 1927 Rudolf Firkušný absolvoval konzervatoř a v roce 1928 maturoval na bučovickém Českém gymnáziu.

[editovat] Mladá léta

Masarykovo stipendium umožnilo Firkušnému studovat v Paříži u profesora Cortota, kde se seznámil se s francouzskou klavírní školou. Německou klavírní školu si osvojil v Berlíně u profesora Artura Schnabela. Současně rozšiřoval i svou koncertní činnost. Jméno osmnáctilétého klvíristy znala celá hudební Evropa. Koncertoval v RakouskoRakousku, Francii, ItálieItálii, Německu a ve Velké Británii. V roce 1931 ukončil závěrečným koncertem na Žofíně mistrovskou školu pražské konzervatoře, podle vyjádření profesora Kurze „jako dokonalý virtuos“. V roce 1933 uvedl do té doby opomíjený Dvořákův Koncert g-moll, z něhož se rázem stala pevná součást repertoárů světových klavíristů. Do vypuknutí 2. světovou války koncertoval Firkušný ve všech zemích Evropy, přičemž kladl důraz na českou hudbu (Smetana, Dvořák, Janáček, Suk, Martinů), která se stala osou jeho širokého repertoáru, kde vedle klasiky nechyběla ani díla soudobá. V USA koncertoval poprvé v roce 1938. S českým publikem se rozloučil koncertem s Českou filharmonií pod taktovkou Rafaela Kubelíka 3. března 1939.

[editovat] Vrcholné období

Koncert byl věnován uprchlíkům z oblastí obsazených Němci. Následující zahraniční turné bylo již vlastně emigrací. Žil nejprve v Paříži v komunitě českých umělců. Exilová vláda ho vysílala na propagační koncerty české hudby. Po okupaci Francie se v roce 1940 dostal přes Španělsko do Lisabonu, odkud již jeho cesta již vedla nadlouho přes oceán do New Yorku. Ve Spojených státech začal koncertovat v roce 1941. Postupně hrál se všemi významnými americkými tělesy (Newyorská filharmonie, Philadelphia, Boston, Chicago, Cleveland, Pittsburgh) a dirigenty (Stokowski, Charles Munch, ad.). Do vlasti se vrátil po osvobození jako uznávaný světový a největší český pianista všech dob. S Rafaelem Kubelíkem triumfoval Dvořákovým klavírním koncertem na 1. ročníku Pražskho jara 1946. Po komunistickém puči v roce 1948 musel ovšem opět zvolit emigraci do USA.

Na dlouhá léta se vzdálil domácímu hudebnímu životu. Hrál postupně nejen v USA, ale opět i v západní Evropě (včetně velkých festivalů ve Vídni, Salcburku ad.), Austrálii, Japonsku, Singapuru, Hongkongu a Izraeli. O jeho koncerty se ucházel i Sovětský svaz, což byl ovšem pro umělce nepřijatelný krok. V době politického uvolnění v šedesátých letech zajížděl za matkou do vlasti a v roce 1965 si z Brna odvezl i manželku Taťánu, s níž měl posléze dvě děti.

[editovat] Závěr života

Dlouholeté odloučení od vlasti skončilo až pádem totality v roce 1989. Tehdy bylo Rudolfu Firkušnému však již 77 let. Hned v roce 1990 se zúčastnil Pražského jara. S Rafaelem Kubelíkem a Českou filharmonií na něm provedli 2. klavírní koncert Bohuslava Martinů. Koncertoval v Praze, Brně i rodných Napajedlích. V témže roce získal čestný doktorát Univerzity Karlovy, posléze i Masarykovy univerzity v Brně (1993), a Řád T.G.M. Rudolf Firkušný se při svých zájezdech do vlasti snažil všestranně pomáhat - věnoval své honoráře uměleckým školám a institucím, pror Janáčkově akademii múzických umění v Brně vytvořil Nadaci Rudolfa Firkušného, která podporuje nejlepší studenty školy. Chtěl se natrvalo usadit Praze, ale záměr se mu již nezdařil. Ve svém letním sídle blízko New Yorku podlehl 19. července 1994 těžké chorobě. Je pohřben spolu se svou ženou Taťánou v Brně.

[editovat] Výběr z diskografie

Ludwig van Beethoven: Sonatas No. 8 in C minor, op. 13 „Pathetique“; No. 14 in C sharp minor, op. 27 „Moonlight“. Capitol
Ludwig van Beethoven: Concerto No. 3 in C minor, op. 37. New York Philharmonic, Guido Cantelli. AS Disc
Ludwig van Beethoven: Concerto No. 5 in E flat major, op.73. Pittsburgh Symphony Orchestra, William Steinberg. Capitol, Decca
Ludwig van Beethoven: Sonata No. 3 in E flat major, op. 12, for violino and piano; Mozart: Sonata in C major K 296 for violino and piano. Erica Morini (violino), Rudolf Firkušný (piano). Decca
Ludwig van Beethoven: Sonata No. 8 in G major, op. 30, for violino and piano;
Jiří Antonín Benda: Sonata No. 9 (Dusík, Voříšek, Tomášek). VOX Candide
Johannes Brahms: Sonatas No. 1 in F minor, op. 120, for viola and piano; No. 2 in E flat, op. 120, for viola and piano. William Primrose (viola), Rudolf Firkušný (piano). Capitol
Johannes Brahms: Firkušný plays Brahms. Capitol
Johannes Brahms: Sonata No. 3 in D minor, op. 108, for violino and piano. Erica Morini (violino), Rudolf Firkušný (piano). Decca
Claude Debussy by Firkušný. Capitol
Claude Debussy: Estampes. Sugano Disc 2002.
Antonín Dvořák: Koncert pro klavír a orchestr g-moll, op. 33. Česká filharmonie, Rafael Kubelík. Multisonic.
Antonín Dvořák: Piano Quartets, op. 23 31, and 87, Bagatelles, op. 47. Juilliard Quartet, CBS
Fryderyk Chopin: Sonata No. 3 in B minor, op. 58., Nocturno in E flat, Polonaise in C minor, Scherzo in B flat minor, Barcarolle, Waltz in C sharp minor, Nocturno in D flat, Grande valse brillante. Capitol
Leoš Janáček: Concertino pro klavír, 2 housle, klarinet, fagot a lesní roh; Capriccio pro klavír a dechový ansámbl. Česká filharmonie, Václav Neumann. Supraphon, (CD).
Leoš Janáček: Complete Works for Piano. Bayerische Rundfunk Symphony Orchestra, Rafael Kubelík
Bohuslav Martinů: Klavírní koncert č. 2. Česká filharmonie, Jiří Bělohlávek. Supraphon 1990).
Bohuslav Martinů: Piano Works. BMG R32C-1176.
Wolfgang Amadeus Mozart: Fantasia in C minor K. 475; Sonata in C minor K. 396. Columbia ML 4356.
Modest Petrovič Musorgskij: Pictures at an exhibition; Deutsche Gramophon Gesellschaft
Maurice Ravel: 3 piano pieces. Deutsche Gramophon Gesellschaft
Franz Schubert: Impromptus, op. 90, 142. Columbia
Bedřich Smetana: České tance. Capitol P 8372.
Bedřich Smetana: Fantasie in C major, op. 17, Trio G moll. Firkušný - Kaufmann Van den Burg. Columbia
Jan Václav Tomášek: Eclogue. VOX Candide
Jan Voříšek: Impromtu No. 4, op. 7. VOX Candide

[editovat] Biografická a odborná literatura

Mach, E.: Great Pianist Speak for Themselves (New York 1980)
Dubal, D.: Reflections from the Keyboard: The World of the Concert Pianist (New York 1984)
Svobodová, M.: Rudolf Firkušný (1988)
Kozderka, Richard: Život Rudolfa Firkušného v datech
Šafařík, Jiří: Rudolf Firkušný (Brno 1994)
Laurence, A.: My Studies with Firkušný (1998)