Pirát
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pirát je někdo kdo drancuje, okrádá, plení a loupí bez pověření (zmocnění) nějákého suverénního (nezávislého) státu na moři resp. mořských subjektech. Piráti obvykle přepadají jiné lodě, ale samozřejmě mají i své cíle na pobřeží. Činy pirátů podobné těmto se nazývají pirátství. Na rozdíl od dřívějších pirátů se šavlemi a s lodí se stěžní a množstvím plachet, dnes většina pirátů disponuje motorovými čluny, kuklami na místo šátků a užívá AK-47 spíše než šavle. Zatímco pobřeží Jižní Ameriky a Středozemního moře jsou stále znásilňovány piráty, americké vody jsou téměř pirátství zbaveny působením pobřežních hlídek Spojených států, které se také v minulosti podílely na redukci pirátství v Karibském moři. Pirátství praktikované na širém moři (oceánské pirátství) proti dopravním plavidlům, představuje zásadní problém (s odhadovanou ztrátou 13 až 16 miliard amerických dolarů za rok pro celý svět), zejména ve vodách mezi Tichým a Indickým oceánem, konkrétněji v úžinách kolem Singapuru a Malacca, kterými během roku propluje přes 50 000 obchodních lodí.
Obsah |
[editovat] Různá označení pro piráty
Piráti operující v Západní Indii byli známí jako bukanýři (buccaneers). Slovo pochází z boucan, dřevěná obruba užívaná pro vaření masa (jinde zvaná barbacoa). Ty byly užívány francouzskými lovci zvanými boucaniers. Tito lovci se stali piráty a své jméno vzali s sebou. Tito piráti byli nakonec organizováni a jejich vrchol nastal, když se k nim přidal Henry Morgan (později se stal guvernérem). Bukanýři byli příležitostně zaměstnáváni jako privatýři (“státní” piráti).
Nizozemští piráti byli známí jako kapeři nebo vrijbuiteři (“plenitelé”). Pojem zahrnuje slova vrij znamenající volný, buit znamenající kořistnictví a koncovka –er znamená agent. Slovo vrijbuiter bylo přetvořeno v anglické “freebooters” a ve francouzské “flibustiers”, jehož anglická mutace je zase filibusters, ti ovšem nebyli piráty, ale dobrodruhy, kteří působili v Latinsko americké revoluci a puči. Nakonec se pojmenování ustálilo na významu rušivého mluvení bez zastavení při parlamentním zasedání.
Pojmenování Lanun zase dostali piráti v úžinách Malacca od Indonésanů a Malajšanů. Původně kultura námořního lidu, jejichž jméno se stalo synonymem k pirátství někdy v 15. století.
Pirát pověřený k činnosti vládou je nazýván privatýr nebo korzár, což v moderní arabštině je قرصان z tureckého Korsan, které se zase zdá býti odvozeno z evropského slova, které se postupně utvořilo z pojmu cursa, jež ve středověké latině nabývá významu “výprava, vpád, nájezd”.
[editovat] Pirátství v Karibiku
Hlavní článek: Pirátství v Karibiku
[editovat] “Privatýrství”
“Privatýrství” nebo “korzárství” byla metoda shodná s pirátstvím, ale měla povolení od vlády nebo od krále k zajímání obchodních lodí, které patřily k nepřátelskému národu. Slavní středozemští korzáři (Barbary Corsairs of the Mediterraen) byli privatýry, stejně jako maltézští korzáři, kteří byli pověřeni Rytíři sv. Jana. Oprávnění vládou (tzv.letter of marque) zajmout občany cizího státu a zabavit jejich zboží znamenalo, že privatýrství se nemohlo považovat za pirátství, nicméně takové oprávnění, ač všeobecně známé, nebylo dostatečnou prevencí; zda jde o pirátství nebo o legálně operující obchod totiž záleželo na tom, zda jste vykonavateli na základě nějakého povolení, nebo objektem útoku. Sedm národů odsouhlasilo vyloučení vystavení “opravňující listiny” (Deklarace v Paříži, 1854) a další národy následovaly v dohodě v Haagu. Nejslavnějším privatýrem byl Sir Francis Drake a Anglie byla největší zemí podporující privatýrství.
[editovat] Obchodní nájezdníci
Ve válce zastřené válečné lodě obchodních loupeživých nájezdníků útočily na nepřátelský lodní obchod. Praktiky opatrného přibližování a nenápadnosti, a poté otevřeného kontaktu. Němci ve druhé světové válce užívali těchto taktik v Indickém i Atlantském oceánu, ale od doby, kdy sami začali používat námořních plavidel, tito loupeživí nájezdníci přestali být privatýry, o to méně piráty. Mnoho těchto nájezdníků úspěšně operovalo během americké revoluce.
[editovat] Pirátství v mezinárodním právu
[editovat] Dopady pirátství na mezinárodní hranice
V úžinách a průlivech Malacca, během 18. století, Britové a Nizozemci kontrolovali oba břehy úžin Malacca. Někteří piráti se zabývali aktivitami podobným ozbrojeným rebéliím s cílem vzdorovat kolonizátorům. S nařízením zabránit těmto výpadům Britové a Nizozemci vytyčili pomyslnou čáru, kterou rozdělili úžiny na dvě části. Dohoda byla taková, že každá strana si bude hlídat pirátství ve své takto vymezené oblasti. Nakonec se tato čára stala hranicí oddělující Malajsii od Indonésie v této úžině.
[editovat] Mezinárodní právo
Zločin pirátství je pokládán jus cogens (pevná, dohodnutá ustálená mezinárodní norma); ti, jež se dopouštějí krádeží na otevřeném moři, zabraňují obchodu a ohrožují námořní komunikace, jsou pokládáni suverénními státy za nepřátele lidstva (hostes humani generis)
Jelikož se pirátství často uskutečňuje mimo hranice teritoriálních území jakéhokoliv státu, nebo naopak v oblastech, kde tato teritoria hraničí, případně i v oblastech, kde neexistuje efektivní státní správa, která by piráty účinně pronásledovala, trestní stíhání pirátů suverénními státy proto představuje složitou problematiku. Stíhat piráty na otevřeném moři státům brání dohoda o svobodě otevřeného (volného) moře a narušení principů extra territorium jus dicenti impune non paretur, což znamená, že soud jednoho státního celku, který překračuje své územní soudnictví, je zbaven beztrestnosti. Nicméně, jako jus cogens, jurisdikce může být uplatňována proti pirátům bez námitek států, jejichž příslušností je identifikováno pirátské plavidlo.
Pokud dojde k pirátskému činu ve výsostných vodách nějakého státu, zločin se sice taktéž klasifikuje jako pirátství, nejde již ale o mezinárodní zločin a jde o záležitost spadající pod místní úřady (pokud zákony či smlouvy daného státu neříkají něco jiného).
[editovat] Pirátské organizace
Piráti se zdají být moderní prezentací rebélie - šikovné skupiny, které operují mimo dosah omezujících byrokracií moderního světa. Ve skutečnosti piráti často trpěli hladem, nestali se pohádkově bohatými a umírali mladí.
Jsou tu ale další překvapující skutečnosti: na rozdíl od dnešních západních společností mnoho pirátských společností operuje jako omezená demokracie, požadující právo volit a nahrazovat své velitele. Kapitán pirátské lodě byl často nelítostný bojovník, ve kterého posádka vložila svou důvěru. Nicméně když nešlo o bojovou pohotovost, obvykle autoritu přejímal kormidelník.
Mnoho skupin pirátů dělí svou kořist, ať už je jakákoliv, podle komplikovaného schématu každý z mužů obdrží svůj díl. Piráti zranění v bitvě si dopřávají speciální kompenzace. Všechny tyto podmínky byly často odsouhlaseny a sepsány. Tyto záznamy však mohou být použity jako usvědčující důkazy, že jednali nezákonně. Piráti svorně přijali vyvrženectví z tradičních společností, nebo možná v sobě našli jen spřízněné duše vyvrhelů. Byli ale známí například i tím, že osvobozovali otroky z otrokářských lodí a vítali je ve svých řadách.
Zdálo by se, že rovnostářské praktiky uvnitř pirátských klanů byly nejasné a udělaly minimum k omezení brutality pirátského způsobu života.
[editovat] Moderní pirátství
Pirátství se v nedávných časech navýšilo zejména v oblastech Jižní a Jihovýchodní Asie (Jihočínské moře), části Jižní Ameriky, a jih Rudého moře, piráti si nyní vybírají malé lodě a tak získávají výhodu pro malý počet členů posádky zastoupených na moderních nákladních plavidlech. Moderní piráti okrádají lodě, které musí zpomalit, aby se správně nasměrovaly do koridoru těsné úžiny; tak se stávají zranitelné vůči malým motorovým člunům. Malé loďky jsou také schopné se maskovat jako rybářská nebo obchodní plavidla, když zrovna neplní různé aktivity pirátství, a tak se vyhnout nebo ošálit inspekci.
Pirátství kvete i uvnitř přístavů, patrně nejhorší pověst mají přístavy Nigérie. Piráti jsou často napojeni na správu přístavů a vrhají se na osamoceněji stojící lodě a prostě je vyberou - pomoci od zkorumpované přístavní policie se loď zpravidla nedočká a posádka sama nesmí být podle mezinárodního práva ozbrojena (povolena je pouze jediná pistole pro kapitána lodě). Zajímavým faktem je, že v přístavech rovníkové Afriky se opravdu vyplatí mít vyvěšenu vlajku SSSR (ruské lodě ji tam používají běžně), před kterou mají místní lupiči enormní respekt. Je to pozůstatek incidentu, při kterém se piráti pokusili obsadit a vykrást sovětskou nákladní loď. Nepočítali však s tím, že námořníci SSSR si námořní zákony vykládají po svém a že posádka je těžce ozbrojena. Rusové nájezdníky zavčas zpozorovali a počkali si, až vylezou na palubu a ztratí tak možnost utéci. Ztráty pirátů byly prakticky absolutní.
V mořích Jihovýchodní Asie není přísně vynucená způsobilost k námořní dopravě - jako by takové ztráty plavidel byly na denním pořádku. Proto statistiky udávající fakta o námořních incidentech s piráty nebudou přesné. Ve většině případů piráty nezajímá náklad, ale hlavně věci patřící pasažérům nebo posádce a obsah lodního trezoru, který by mohl obsahovat velké množství peněz potřebné k výplatám a poplatkům v přístavech. V některých případech piráti donutí posádku opustit loď a plují s ní k přístavu, kde ji přemalují a vystaví jí nové (falešné) identifikační papíry. Moderní pirátství je zjednodušené, protože množství obchodu se uskuteční přes námořní dopravu. Z komerčních důvodů se mnoho nákladních lodí orientuje na cesty přes těsné průplavy a průlivy jako je Suezský průplav, Panamský průplav a úžiny Malacca. Mnoho lodí pak musí zpomalit kvůli navigaci a tím se stávají primárním terčem pirátů.
Moderní definice pirátství zahrnuje tyto činy:
- Únosy
- Loupeže
- Vraždy
- Nezákonné zabavování věcí nebo lodí.
- Sabotáže uvnitř lodí, jejichž následkem je jejich potopení.
Pirátské útoky se ztrojnásobily mezi lety 1993 – 2003. První polovina roku 2003 byla nejhorší. Tato šestiměsíční perioda zaznamenala 234 pirátských útoků, 16 úmrtí, a 52 zraněných – celosvětově. 182 případů pirátství bylo zaznamenáno v prvních 6 měsících roku 2004. 50 z těchto incidentů se stalo v Indonésii.
Moderní pirátství také využívá nabídek a možností technologie. Mobilní telefony, motorové čluny, AK-47. Spekulace se vedou o tom, že piráti odposlouchávají satelitní komunikace jako je Inmarsat , aby rozpoznali náklad a stupeň rizikovosti operace. Typickým počínáním pirátů je smrt všech pasažérů. Někdy je loď přemalována a přejmenována.
[editovat] Oběti pirátství
- Válečníci z Polynésie útočili na pobřežní vesnice nebo vesnice podél řek. Užívali moře jako skrýš při své taktice “udeřit a zmizet” (Hit and Run). Moře bylo bezpečným místem pro ústup, pokud se bitva ve nevyvíjela podle zamýšleného scénáře.
- Mořské národy napadaly jako piráti starověký Egypt (později např. Krétu).
- Jako mladík byl Julius Caesar zajat piráty (67 př. Kr.) a vězněn pro výkupné. Později zničil pirátské pevnosti na ostrovech ve Středozemním moři.
- Irští piráti napadali římská obchodní plavidla
- Ve třetím století piráti napadali Olympus (město v Anatolii) a oblast zbídačili.
- Svatý Patrik byl zajat a zotročen irskými piráty
- Vikingové (nebo mořští králové) byli skandinávští piráti, kteří napadali Britské ostrovy a Evropu z moře.
- V roce 937 se Irští piráti spojili se Skoty, Vikingy a Welšany v invazi do Anglie. Athelstan je přemohl a zahnal.
- Během Dětské křížové výpravy arabští piráti zajali a zotročili tisíce křesťanských dětí
- Ochránce životního prostředí a jachtař Peter Blake byl zabit piráty v roce 2001.
[editovat] Populární kultura
V populární kultuře jsou piráti asociováni s typickými zvyklostmi šacení a mluvy. Tato tradice vděčí za mnohé filmu z roku 1950 Ostrov pokladů (Treasure Island) (režie: Robert Newton), kde vystupuje charakter “typického” piráta Long John Silver. Mnoho stereotypních pirátů má přízvuk očividně z anglických měst jako je Cornwall nebo Bristol. Popularita kolem pirátů patřičně vzrostla po natočení filmu Piráti z Karibiku. 19. srpna je mezinárodní den pirátů.
[editovat] Povahové rysy pirátů v populární kultuře
Piráti jsou hluční, vulgární, drsní, hrubí, extrovertní, násilničtí, bezohlední a krutí mořští bandité.
[editovat] Pirátský oděv
- jasně barevné oblečení z mnoha částí (Motley)
- páska přes oči
- dřevěná noha
- hák namísto ruky
- zlatá obruč - náušnice
- šátek
- papoušek na rameni, nejčastěji skřehotající: Braak!'
- nezbedná lodní opička
[editovat] Význační piráti
- Kanhoji Angria
- Awilda, skandinávská princezna, která se stala pirátkou
- Black Bart (Černý Bartoš; Bartholomew Roberts)
- Black Bellamy (Samuel Bellamy)
- Edward Teach or Thatch, známý jako Blackbeard
- Major Sede Bonnet
- Anne Bonney
- Co-Captain Charity Bonney
- Boysie Singh
- Francois le Clerc (Jambe de Bois)
- Chajruddín Barbarossa
- Pirata Cofresi (Roberto Cofresí Ramirez de Arellano)
- Chris Condent
- Cutthroat Sal
- Piet Hein
- Benjamin Hornigold
- Rahmah bin Jabir al-Jalahimah z Kataru
- Jasim bin Jabir z Abu Dhabi
- Calico Jack (Jack Rackham)
- Kapitán William Kidd
- Sextus Pompeius, římský generál, který se stal pirátem
- Jean Lafitte
- Likedeelers (následníci Victual Brothers)
- Gödeke Michels
- Klaus Störtebeker
- Hennig Wichmann
- Magister Wigbold
- Henry Morgan
- Brandon O'Brien
- François l'Ollonais
- Grace O'Malley, irská pirátka
- Mary Read
- Woodes Rogers
- Ching Shih (též známá jako Cheng I Sao 鄭一嫂) čínská pirátka
- Cheung Po Tsai (張保仔), kolem hongkongských vod
- Wimund, anglický biskup (12. století)
- Dominique You
- Emanuel Wynne
[editovat] Významní privatýři
- William Dampier
- Sir Francis Drake, též britský admirál; španěly pokládán za piráta
- Sir Walter Raleigh, strávil málo času na moři, ale organizoval mnoho pirátských výprav.
- Jean Bart
- Sir Andrew Barton, skotský privatýr, angličany považován za piráta.
- Robert Surcouf
- Hippolyte de Bouchard
- Chajruddín Barbarossa
- Murat Rais
- Uluj Ali
- Victual Brothers
- Jean Laffite privatýr (New Orleans), pomohl američanům v revoluci.
[editovat] Fiktivní piráti
- Hrozivý pirát Roberts, pirát celý v černém proslavený větou „Nikdo nesmí přežít“ (“Leave no survivors”), a kapitán pirátské lodi Pomsta (Revenge). Z románu The Princess Bride, napsaném Williamem Goldmanem.
- Černý pirát, titulní charakter němého filmu z roku 1926, představitelem této akrobatické role byl Douglas Fairbanks.
- Černý Vulmea , přezdívka Terrence Vulmea, “drsňácký” hrdina.
- Captain Blood (Kapitán Krev), titulní charakter románu Rafaela Sabatiniho; hrdina je anglickým doktorem, jenž se stal otrokem, pak pirátem. Filmová adaptace režiséra Michaela Curtize; v hlavní roli s Errolem Flynnem.
- Captain Clegg (Kapitán Ovád), alias duchovní Doctor Syn, který se stal pirátem v románu Doktor Syn na širém moři (Doctor Syn on the High Seas); autorem je Russell Thorndike.
- Captain Hook (Kapitán Hák) z románu Peter Pan, od J. M. Barrieho, je vůdcem bandy pirátů.
- Captain Pugwash ze série dětských komiksů, knížek a animovaných filmů vytvořených Johnem Ryanem.
- The Crimson Pirate (Rudý Pirát), titulní postava z filmu z roku 1952 zahraná Burtem Lancasterem. Rudý Pirát byl Kapitán Vallo, akrobatický darebák, který se stal hrdinou.
- Long John Silver, jeden z několika pirátů z filmu Ostrov Pokladů (Treasure Island), od Roberta Louise Stevensona, film spletl dohromady mnoho pirátských mýtů a motivů: mapa schovaného pokladu, darebáctví mezi piráty, papoušky, chybějící končetiny, pásky přes oko...etc.
- Monkey D. Luffy, protagonista ve světě pirátů v One Piece (Jeden Kousek); anime a manga.
- Piráti z Penzance, operetta; vystupuje zde Král pirátů a posádka sestává ze samých sirotků.
- Terry and the Pirates (Terry a Piráti), od Miltona Caniffa, dobrodružný komiks často vsazen mezi Čínské piráty a piráty Jihovýchodní Asie.
- Guybrush Threepwood, hlavní charakter série počítačových her – adventur: Monkey Island od společnosti LucasArts. Vystupuje zde i Guybrushův úhlavní nepřítel zlý zombie pirát LeChuck.
- Piráti z Karibiku (Pirates of the Caribbean), “Disneyovský” počin, také film z roku 2003, Piráti z Karibiku: Prokletí Černé Perly (Pirates of the Caribbean: The Curse of the Black Pearl), který představil piráta Kapitána Jacka Sparrowa, jehož zahrál Johnny Depp.
