Moderní české překlady Bible

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pojmem moderní české překlady Bible se zde rozumí překlady Bible do nové češtiny, tj. překlady vzniklé po bibli kralické a Svatováclavské.

Snad nejvýznamnější byl překlad celé Bible od J. Hejčla a Jana Ladislava Sýkory (1917-1925), tzv. Hejčlův překlad. Samostatně do češtiny přeložil Nový zákon František Žilka (1933), v roce 1947 vyšel překlad Nového zákona od Rudolfa Cola (Nový zákon Pána našeho Ježíše Krista), založený na kritickém vydání řeckého textu. Vyšel znovu v roce 1961. V roce 1969 vyšel překlad Nového zákona od Ondřeje Petrů (ve spolupráci se Z. Švédou). Tito překladatelé měli při své překladatelské práci již k dispozici první část vznikajícího ekumenického překladu.

Samostatně Nový zákon přeložili také J. L. Sýkora, který překládal podle Vulgáty s přihlédnutím k původním textům (1913, text později revidovaný Hejčlem - 1933), a za spolupráce O. Petrů z řeckého originálu P. Škrabal (1969 a několikrát později).

Samostatně Starý zákon přeložili v letech 1955-1958 J. Heger; překlad upravili J. Merell a F. Kotalík. Z původních jazyků a s přihlédnutím k Nové Vulgátě Starý zákon přeložil i V. Bogner (vyšel v letech 1973-1978).

Od roku 1994 vzniká moderní překlad Nová bible kralická. Tento překlad, vycházeje z orginálních jazyků, přihlíží i k textu Bible kralické. Do konce r. 2005 byl hotov Nový zákon a dvě třetiny starozákonních textů.

[editovat] Ekumenický překlad Písma (Český ekumenický překlad, ČEP)

Myšlenka společného mezikonfesního českého překladu celé Bible začala vznikat již za 2. světové války. Přípravné práce trvaly až do 60. let. Vlastní překlady byly zahájeny pod vedením a z iniciativy profesorů dr. Miloše Biče a J. M. Součka v roce 1961. Účastnil se jich tým odborníků, který spolupracoval i s konzultanty ze Spojených biblických společností.

V roce 1970 byla publikována první část, kniha Genesis. V roce 1973 čtyři evangelia, v roce 1975 žalmy, v roce 1978 druhá část Nového zákona a v roce 1979 konečně celá Bible.

Ekumenický překlad se prosadil velmi rychle; katolická církev jej doporučila k užívání prostřednictvím kardinála Tomáška v roce 1985.

Samostatně Nový zákon vyšel v ekumenickém překladu poprvé v roce 1987 s barevnými fotografiemi, podruhé, opatřený výkladovými poznámkami, v roce 1991.