Bible svatováclavská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bible svatováclavská je katolický barokní překlad celé Bible pořízený jezuity na základě revidované latinské Vulgáty. Vyšla v letech 1677 (Nový zákon), 1712 a 1715 (Starý zákon). Svůj názem dostala díky tomu, že byla vydána nákladatelstvím Dědictví svatého Václava.

Podnětem k novému českému překladu Bible byla snaha vytvořit nový překlad revidované Vulgáty, tzv. Sixto-klementiny. Šlo o pokus prosadit tridentské reformní (a protireformační) smýšlení do národního prostředí, jak si jej přál pražský arcibiskup Ferdinand Sobek z Bilenberka. Nový, katolický překlad Bible měl uspokojit českou katolickou potřebu tohoto textu. O překlad a vydání se postarali pražští národně smýšlející jezuité Jiří Konstanc (1607-1673), Matěj Václav Šteyer (1630-1692) a později Jan Barner (1643-1708).

Šlo též o reakci na již existující bratrský překlad kralický, který jezuité po jazykové stránce sice velmi chválili, avšak nesouhlasili s mnoha překlady a hlavně komentáři, které byly poznamenány bratrskou teologií.

[editovat] Jazyková příprava

Jiří Konstanc vydal v roce 1677 spis Lima linguae bohemicae to jest Brus jazyka českého, Šteyer v roce 1668 Výborně dobrý způsob, jak se má dobře po česku psáti neb tisknouti (tzv. „Žáček“). Oba spisy jsou českými jazykovými příručkami. Šteyer otevřeně vychází z jazykového úzu bratrské Bible kralické. Jejich práce jdou v linii Optátovy a Blahoslavovy gramatiky.

[editovat] Nový zákon

Nový zákon byl první částí Bible, kterou jezuité přeložili a vydali (r. 1677). Základní finanční vklad poskytla Šteyerova matka a značně přispěli i pražští arcibiskupové a jezuité, takže se nakonec sesbíralo potřebných 6000 zlatých.

Překlad byl pořízen z latinské tridentské Vulgáty s příhlédnutím k Bibli benátské a k dalším předluterským českým biblím, tj. 3. či dokonce 2. redakce. Používali však vydatně i překlady poluterské, tj. bibli Melantrichovu a bibli kralickou.

Výchozím českým textem byl text Bible benátské (tj. 4. redakce), který byl radikálně revidován podle Sixto-klementiny. Upraven byl i český jazyk. Překladatelé buď potřebná místa nově překládali, nebo přejímali z již existujících překladů, nejčastěji z bible kralické, méně již z bible Melantrichovy či biblí starších.

[editovat] Starý zákon

Jako první (r. 1712) vyšlel druhý díl Prorokové a knihy Machabejský, o tři roky později (r. 1715) pak část první, od Genesis po knihu Sírachovcovu.

Základním českým textem pro nový překlad byla i zde Bible benátská, avšak vliv Melantrichovy bible je značně silnější než v případě Nového zákona. Vliv Bible kralické je naopak o hodně slabší. Výjimku tvoří Žalmy, neboť kralická verze byla značně rozšířená a proto se překladatelé Svatováclavské bible snažili svůj text a text kralický co nejvíce sblížit.

Silný je zde také vliv starších českých verzí, hlavně 3. redakce. S největší pravděpodobností byla předouhou Bible talmberská, kterou jezuité dostali v roce 1672 od probošta u Všech svatých Jana Františka Kryštofa z Talmberka. Samotná bible talmberská však končí 4. kapitolou Skutků apoštolů, takže zbytek této knihy, katolické listy a Zjevení sv. Jana již sledují jinou předlohu.

[editovat] Komentáře

Podobně jako Bible kralická, i Bible svatováclavská obsahovala velké množství komentářů. Ve Starém zákoně se jedná o komentáře převážně věcné, polemika s jinými (nekatolickými) vyznáními je minimální. Naopak u Nového zákona je komentářů mnohem více, jsou delší a soustřeďují se na katolický a polemický (proti nekatolíkům) výklad hlavně těch pasáží, které nekatolíci vykládali odlišně a z hlediska katolické věrouky hereticky. Tím se jezuité snažili dosáhnout současně s rozšířením české bible i potlačení nekatolického výkladu biblických textů.

[editovat] Jazyková stránka

Z hlediska jazyka je Bible svatováclavská značně archaizující, neboť se snaží o kontinuitu české biblické tradice a navazuje na starší české překlady. Navíc je archaizace částečně záměrná, aby se biblickému jazyku dodalo vážnosti a vznešenosti. Jinak překladatelé přiznávají význam Kralické bibli a v mnoha ohledech se jím řídí.

[editovat] Význam Svatováclavské bible

Svatováclavská bible hrála nesmírnou roli v katolických - to jest v hlavních a nejrozšířenějších - kruzích české společnosti, neboť tato, a nikoli bratrská bible kralická, byla pravidelně čtena při liturgii a kterou lid slýchával. Proto z hlediska rozšířenosti znalosti biblického textu mezi lidem v 18. a 19. století byla významnější než Bible kralická. Z jazykového hlediska však a z hlediska překladatelského je až za biblí kralickou, jejíž hlavní předností je překlad z původních jazyků. Tuto svou nevýhodu vyrovnávali svatováclavští překladatelé alespoň z části přebíráním nejzdařilejších pasáží právě z Bible kralické.

[editovat] Nové vydání

V roce 1991 vydalo nakladatelství Blok v Brně ze Svatováclavské bible texty 4 evangelií. Jedná se o původní text evangelií oproštěný od exegetických komentářů, sumářů a podobných doplňků („Bible Svatováclavská. Evangelia“, ISBN 80-7029-064-1).

České překlady Bible

Rukopisné bible