Maďarská hymna
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Himnusz (česky Hymnus) nebo také A magyar nép zivataros századaiból (česky Z bouřlivých věků maďarského lidu) či Isten, áldd meg a magyart (česky Bože, žehnej Maďarovi) je maďarská hymna.
[editovat] Historie hymny
Text hymny napsal v roce 1823 maďarský básník Ferenc Kölcsey. Byla to báseň o osmi slokách z historie Maďarska – připomínala hrdinství knížete Megyera Arpáda, zakladatele první uherské dynastie, vítězství krále Matyáše Korvína nad Rakušany, mongolské a turecké nájezdy. Hudbu složil v roce 1844 tvůrce maďarské národní opery Ferenc Erkel. Když vzniklo Rakousko-Uhersko, Himnusz (Isten áldd meg a magyart) se stal oficiální hymnou Uher. Protože se obrací k Bohu, hrál se z rozhodnutí komunistické vlády od roku 1949 pouze v instrumentální verzi. Po povstání v roce 1956 byl text hymny vrácen. Jako státní hymna se zpívá první sloka.
[editovat] Text a (přibližný) český překlad
Himnusz A magyar nép zivataros századaiból Isten, áldd meg a magyart Jó kedvvel, bőséggel, Nyújts feléje védő kart, Ha küzd ellenséggel; Bal sors akit régen tép, Hozz rá víg esztendőt, Megbűnhődte már e nép A múltat s jövendőt! Őseinket felhozád Kárpát szent bércére, Általad nyert szép hazát Bendegúznak vére. S merre zúgnak habjai Tiszának, Dunának, Árpád hős magzatjai Felvirágozának. Értünk Kunság mezein Ért kalászt lengettél, Tokaj szőlővesszein Nektárt csepegtettél. Zászlónk gyakran plántálád Vad török sáncára, S nyögte Mátyás bús hadát Bécsnek büszke vára. Hajh, de bűneink miatt Gyúlt harag kebledben, S elsújtád villámidat Dörgő fellegedben, Most rabló mongol nyilát Zúgattad felettünk, Majd töröktől rabigát Vállainkra vettünk. Hányszor zengett ajkain Ozman vad népének Vert hadunk csonthalmain Győzedelmi ének! Hányszor támadt tenfiad Szép hazám, kebledre, S lettél magzatod miatt Magzatod hamvvedre! Bújt az üldözött, s felé Kard nyúlt barlangjában, Szerte nézett s nem lelé Honját e hazában, Bércre hág és völgybe száll, Bú s kétség mellette, Vérözön lábainál, S lángtenger fölette. Vár állott, most kőhalom, Kedv s öröm röpkedtek, Halálhörgés, siralom Zajlik már helyettek. S ah, szabadság nem virul A holtnak véréből, Kínzó rabság könnye hull Árvák hő szeméből! Szánd meg Isten a magyart Kit vészek hányának, Nyújts feléje védő kart Tengerén kínjának. Bal sors akit régen tép, Hozz rá víg esztendőt, Megbűnhődte már e nép A múltat s jövendőt! |
Hymnus Z bouřlivých věků maďarského lidu Bože, žehnej Maďarovi láskou a bohatstvím. Navždy, Bože můj, ho chraň! V boji s nepřítelem žehnej jeho zbraň! Zlý dlouho naň osud byl, dej mu, Pane, léta plná milosti! Vždyť si již odpykal hříchy minulé i budoucí. S tvou pomocí naší otcové Stali se pýchou svatých Karpat, S tvou pomocí našli svůj domov Potomci rytíře Bendegúze. Tam, kde tečou vody Dunaje A proud Tisy omývá dětí Arpádovců, z tvé milosti žijící dobře a v dostatku. Nech nás pěstovat zlaté zrno Na polích Kún, A dovol stříbrnému dešti Rosit vinnou révu Tokaje. Tys zavěsil naše standarty Nad pevnostmi proti divokým Turkům; Pyšnou Vídeň jsi položil K nohou krále Matyáše. Leč bohužel kvůli našim vinám Vzbudili jsme tvůj hněv A tvé hromy začaly létat Na nás z nebe přeplněného hněvem. Mongolský šíp proletěl Nad našimi hlavami A zakusili jsme turecké jařmo, Krušící svobodné národy. Jak často slyšeli jsme hlas Divokých osmanských hord, Radujících se Z dobytých mečů našich bohatýrů! Jak často tví synové Na této zemi povstávali! A tys jim dával jejich hroby v té zemi, kterou sami orali! Ačkoliv nepřítel v jámách ukrytý Třese se před útokem, Ačkoliv přichází špehovat, Není v naší zemi dům. Hory, údolí – kam by nepřišel Smutek a bolest ho obklopí. Nad mořem krve Moře plamenů. Nad zničenou pevností Kdysi jsme se radovali; Dnes pouze sténání a vzdechy se vznášejí nad jejími zdmi. A květ svobody nekvete Z prolité krve padlých, A slzami otroků planou Slzy prolité našich sirot. Slituj se tedy, Pane, nad Maďarem, Zmítaným vlnami hněvu; Podpoř ho svou mocnou rukou, když mu v moři utrpení hrozí záhuba. Zlý dlouho naň osud byl, dej mu, Pane, léta plná milosti! Vždyť si již odpykal hříchy minulé i budoucí. |