Jan Jindřich
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Jindřich Lucemburský (12. únor 1322 – 12. listopad 1375) byl českým kralevicem, moravským markrabětem v letech 1349–1375 a vévodou korutanským a tyrolským v letech 1335–1341. Jan Jindřich byl mladším synem Jana Lucemburského z jeho prvního manželství s Eliškou Přemyslovnou a bratrem Karla IV.
[editovat] Korutanské dědictví
Roku 1327 byl mladší syn krále Jana, pojmenovaný po otci a dědovi, poslán do Tyrolska jako budoucí manžel (16.9.1330) Markéty, dcery Jindřicha Korutanského a jeho dědičky. Po smrti Jindřicha Korutanského (1335) vznikl spor ohledně nástupnictví v jeho državách. Tehdy rod Habsburků uzavřel smlouvu s císařem Ludvíkem Bavorským, která zbavovala Jana Jindřicha a jeho manželku Markétu dědičného práva. Tuto
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| otec | |
| matka | |
| manželka |
Markéta Maultausch
|
| manželka | |
| bratr | |
| syn | |
| syn | |
| syn | |
| děd | |
| babička |
Markéta Brabantská
|
| děd | |
| babička | |
| synovec | |
| synovec | |
smlouvu Jan Lucemburský roku 1339 potvrdil. Proti tomuto ujednání postavil jak Jan Jindřich, jeho bratr Karel IV., tak i české stavy. Markéta se s Janem Jindřichem rozvedla kvůli jeho údajné impotenci a vzápětí se provdala za Ludvíka Braniborského, syna císaře Ludvíka Bavora. O navrácení Tyrolska usiloval pro svého bratra Karel IV. v roce 1347, avšak neuspěl. Nakonec Janu Jindřichovi udělil jako léno Moravu 26. prosince 1349 s tím, že se potomci jeho bratra nebudou domáhat českého trůnu, pokud budou živi potomci Karla IV.
[editovat] Moravský markrabě
Jan Jindřich se po rozluce s Markétou Maultausch (1349) oženil s Markétou Opavskou (1349/50), dcerou vévody Mikuláše II. Opavského, s níž pak měl šest dětí. Po její smrti v roce 1363 se oženil jehště dvakrát, 6. nebo 26.2.1364 s Markétou Rakouskou (1346 - 11.1. 1366), dcerou vévody Albrechta II. Rakouského, a Alžbětou Oettingenskou (asi 1366). Všichni jeho legitimní potomci jsou z druhého manželství, kromě toho se stal otcem nemanželského syna Jana, pozdějšího vyšehradského probošta.
Jan Jindřich působil jako oddaný diplomat ve službách svého bratra a za své sídelní město si vybral Brno. Zde také založil augustiniánský klášter, který se měl stát místem posledního odpočinku všech příslušníků moravské rodové větve, nakonec je zde ale pohřben jen jeho nejstarší syn Jošt. Na druhou stranu ovšem Brno značně zadlužil (často ve prospěch staršího bratra) a město se dlouho z dluhů vzpamatovávalo. 13. srpna 1375 založil Jan Jindřich s Alžbětou Oettingenskou a svými syny kartuziánský klášter v Králově Poli. Dědicem Jan Jindřich ustanovil nejstaršího Jošta, majetek ovšem rozdělil i mezi další dva syny, Prokopa a Jana Soběslava. Jeho synové brzy rozpoutali vleklé spory o dědictví.
