Gulag
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gulag (rusky: 
Glavnoje Upravlenije Ispravitelno-trudovych Lagerej, ГУЛАГ, Главное Управление Исправительно-Трудовых Лагерей, česky: Hlavní správa nápravně-pracovních táborů) byla státní instituce Sovětského svazu řídící a spravující systém koncentračních a pracovních táborů SSSR, který začal být budován za Lenina (1919) na samém počátku Sovětského svazu a byl rozšířena za Stalinovy hrůzovlády. Správa byla i stábory samotnými oficiálně zrušena v lednu 1960, ve skutečnosti ovšem tábory (pod jiným jménem, většinou s méně krutým režimem a někdy i na jiných místech) existovaly až do druhé poloviny 80. let 20. století.
Slovo gulag se posléze přeneseně používalo pro označení sítě táborů nebo i jednotlivých táborů pod správou této instituce.
Obsah |
[editovat] Princip gulagu
Narozdíl od německých vyhlazovacích táborů gulag představoval spíše tábory produkující otrockou práci, ovšem podmínky v různých oblastech byly dost různorodé a některé destinace skutečně představovaly tábory na smrt - která ovšem přicházela zpravidla v důsledku nemoci, odepření lékařské péče, umrznutí, případně hladu. Vězni v táborech museli nezřídka pracovat až 16 hodin denně či dokonce více s minimem stravy, bez patřičného nářadí, bez zkušeností a s za daných podmínek nesplnitelnými normami. Kdo normu nesplnil, často nedostal svůj už tak hubený příděl jídla (nebo mu byl ještě zmenšen). Dozorci si leckdy beztrestně dělali s vězni, co chtěli (jedinou podmínkou bylo, aby příliš výrazně neklesla produkce). Často se pracovalo v mrazu bez patřičného obleční. Naproti tomu existovaly i pololuxusní tábory, kde se žilo relativně dobře (těch bylo ovšem minimum). Hlavním úkolem gulagu byla těžba surovin a stavba náročných projektů, jako byl Bělomořsko-baltský kanál.
[editovat] Počet lidí v Gulagu
Jen v období Stalinovy hrůzovlády (1929-1953) prošlo tábory gulagu minimálně 8 miliónů lidí. Někdy se k nim připočítávají i lidé žijící ve vyhnanství (minimálně 6 miliónů lidí), ti však nežili v táborech a jejich životní podmínky byly zpravidla lepší. Vrchol éry gulagu přišel na přelomu 40. a 50. let. Podle odhadů amerického historika R. Conquesta dosáhl počet lidí v táborech v roce 1948 asi 10 milionů a v roce 1952, těsně před Stalinovou smrtí, téměř 13 milionů.
[editovat] Povědomí o gulagu
Oproti obecnému povědomí, politici a novináři západu se o systému sovětských pracovních táborů dověděli již na přelomu 20./30. let a otevřeně o něm psali. Obecnou veřejnost však tato fakta příliš nezaujala, navíc Sovětskému svazu se pomocí dovedných zastíracích manévrů a propagandistických tahů podařilo vzbudit dojem, že většinu pracovních táborů zrušil (ačkoliv ve skutečně počet táborů i vězňů strmně rostl). Nové podrobnější infomace se svět začal dovídat až v době Chruščovova tání koncem 50. let. Všeobecně známé se staly až po vydání děl ruského disidenta Solženicyna.
[editovat] Díla inspirovaná Gulagy
- Boris Pasternak, Doktor Živago (1957, v Itálii)
- Alexandr Solženicyn, Jeden den Ivana Děnisoviče (1962, v SSSR)
- Alexandr Solženicyn, Souostroví Gulag (1973, v zahraničí)
- Armand Maloumian, Synové Gulagu – autentické zážitky z osobního prožití
[editovat] Externí odkazy
- Mapa Gulagů
- Tábory teroru, často pozapomínané, New York Times
- Ekonomie nucených prací: Sovětský Gulag
- Gulag, album fotografií
- Gulag,historie,mapy - Totalita.cz
- Rozkaz NKVD SSSR č. 001318 „Oznámení dislokace správ nápravně-pracovnách táborů a staveb NKVD“ (17.10. 1940)
[editovat] Zdroje
[editovat] Použitá literatura
- Anne Applebaum: Gulag, 2004, ISBN 80-7306-152-X
 |
Tento článek o komunismu je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. |
