Franz Kafka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Franz Kafka (3. července 1883 Praha – 3. června 1924 Kierling), celosvětově známý pražský německy píšící spisovatel židovského původu, jeden z literárně nejvlivnějších a nejoceňovanějších spisovatelů 20. století. Za komunismu byl v Československu záměrně přehlížen, stejně jako zbytek židovské kultury.
Obsah |
[editovat] Život
[editovat] Rodina
Narodil se a žil v Praze, v rodině židovského velkoobchodníka s galanterií Hermanna Kafky (1852 až 1931) a Julie Kafkové (1856 až 1934), rozené Löwyové; měl dva bratry, Georga a Heinricha, ale oba zemřeli v dětském věku, a tři sestry, Elli (1889 až 1941), Valli (1890 až 1942) a Ottlu (1892 až 1943), všechny byly později oběťmi nacistického teroru a zemřely v koncentračních táborech. Se svým otcem nevycházel dobře, což ovlivnilo nejen jeho dětství, ale i dílo – cítil se osamocený, bezmocný. Po Praze se přibližně 14krát stěhovali. To vyvolávalo v Kafkovi smíšené pocity k tomuto městu. Kafkova mateřština byla němčina, ale hovořil také česky a částečně francouzsky. Ačkoli byl Žid, neuměl hebrejsky. Teprve až v posledním roce života se začal hebrejštinu učit.
[editovat] Studia a mládí
Kafka nejprve navštěvoval chlapeckou školu, poté gymnázium na Malé Straně. V letech 1901 až 1906 studoval práva na německé části Karlo-Ferdinandovy univerzity a navštěvoval ještě přednášky germanistiky a dějin umění. V roce 1902 se setkal s Maxem Brodem, rovněž studentem Karlo-Ferdinandovy univerzity a jejich přátelství trvalo až do Kafkovy smrti v roce 1924. V roce 1906 Kafka promoval.
Krátce byl zaměstnán u pojišťovny Assicurazioni Generali. V letech 1907 až 1922 pracoval v Dělnické úrazové pojišťovně („Arbeiter-Unfall-Versicherungs-Anstalt für das Königreich Böhmen“), nejprve jako koncipient, poté na různých pozicích tajemníka. V tomto zaměstnání byl velmi nešťastný a své zaměstnavatele přímo nenáviděl (problém patrně nebyl na straně zaměstnavatele, Kafka se totiž nesnášel s mnohými; rozešel se s židovskou obcí, nesplynul ani s německými ani s českými Pražany), přesto dosáhl jistého kariérního úspěchu.
V roce 1908 publikoval své první texty; v mnichovském časopise Hyperion a v Brodově almanachu Arkadia. Později některé své povídky veřejně četl.
Kafkův poměr k ženám byl více než komplikovaný. Sex považoval za cosi nečistého a nazýval jej „trestem za lásku“ (v jeho dílech je často spojován s nízkostí, vinou či špínou). Přesto navázal vztah s několika ženami. V roce 1912 se Kafka setkal s úřednicí Felice Bauerovou. Byl s ní dvakrát zasnouben (1914 a 1917), ale vztah definitivně skončil v roce 1917. S její přítelkyní Gretou Blochovou měl syna. Zemřel v šesti letech a Kafka se o něm nikdy nedozvěděl. Dalšími ženami v Kafkově životě byly Julie Vohryzková, s níž v letech 1918 až 1920 prožil krátký vztah a zasnoubil se s ní, a později jeho vídeňská platonická přítelkyně Milena Jesenská a berlínská dívka Dora Diamantová.
Na podzim 1917 začal trpět tuberkulózou, kvůli níž opustil v roce 1922 své zaměstnání v pojišťovně a jež mu přivodila smrt.
[editovat] Zralá léta
Důležitou úlohu v Kafkově životě hrála Milena Jesenská, první překladatelka jeho prózy do češtiny. Přestože se setkali pouze dvakrát, udržovali spolu intenzivní korespondenční styk, který přetrval téměř až do Kafkovy smrti. Jesenská seznámila českou veřejnost s jeho dílem. Kromě ní jeho díla do češtiny překládal Pavel Eisner, na vydání jeho děl se podílel i Josef Florian.
V roce 1923 se odstěhoval do Berlína, aby se odpoutal od rodiny a mohl se sousředit na psaní. Zde navázal krátký vztah s Dorou Diamantovou, devatenáctiletou dívkou z ortodoxní židovské rodiny.
Kafka byl, jako jeho hrdinové, depresivní, nešťastný, neúspěšný, nenápadný a slabý – a to jak tělesně tak psychicky. Cítil se být životním ztroskotancem a nepochopený. Lidem se vyhýbal, jeho přáteli byli jen Max Brod a Franz Werfel. Byl nekuřák, vegetarián, abstinent a nejedl sladké.
Poslední léta svého života strávil v sanatoriích a lázních v Čechách, na Slovensku, v Rakousku i v Německu. Léčil se i v Itálii a Švýcarsku. V červnu 1924 zemřel na tuberkulózu v sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu v Dolních Rakousech; částečně na podvýživu (Kafka trpěl silnou přecitlivělostí hrtanu, která způsobovala velké bolesti při polykání).
Pohřben je v rodinné hrobce na židovském hřbitově v pražských Strašnicích.
Kafka v závěti žádal, aby byla zničena veškerá neuveřejněná díla (tzn. všechno až na několik povídek). Dora Diamantová poctivě všechny Kafkovy rukopisy, které měla, zničila (část zničilo berlínské Gestapo), ale jeho přítel Brod závěť nerespektoval a jeho dílo vydal.
[editovat] Dílo
Jeho dílo bylo za jeho života téměř neznámé, za svého života publikoval jen několik krátkých povídek. Proslulosti dosáhl Kafka až po své smrti a dnes patří ke klasikům literatury 20. století a jednoho z největších inovátorů románové formy vyprávění. V jeho díle se projevuje jeho osobní duševní rozpolcenost; pocit vyřazenosti a izolovanosti jsou důležitými motivy jeho tvorby.
Kafkovým „postupem“ během kterého vznikla většina jeho prací (črt, povídek i románů) bylo analyzovaní sebe samého a rozvíjení sebe sama v příbězích, které stvořil. Propojenost (osoby) Kafky jako autora a jeho literárních postav, které vymyslel, je zřejmá a zásadní. Hlavní témata, která Kafku zajímala a doslova (!) vzrušovala byla: moc, výkon moci a její příjem jí poddanými osobami, a jedinec uprostřed tohoto všeho.
Kafkovi vlastním stylem je místy až neuvěřitelně podivné humorné líčení, jež není ale nijak komentováno, kdy autor patrně bavil především sám sebe. Dalším podstatným rysem Kafkova stylu je záliba, touha být ponižován (vůbec nejdůležitější rys), jeho hrdinové se také právě předmětem ponižovaní stávají. Nicméně vše je nazíráno ironicky, s osobitým humorem autora Kafky. Chmurnost jeho příběhu vyplývá z ukončení, která jsou zpravidla tragická, bezvýchodná, nepotěšující. Kafka tímto pouze odrážel stav okolo sebe a v románovém světe svých postav tento získaný pocit pouze přeháněl a dováděl do temných důsledků.
[editovat] Povídky vydané za života
- Ein Damenbrevier, 1909.
- Gespräch mit dem Beter, 1909.
- Gespräch mit dem Betrunkenen, 1909.
- Die Aeroplane in Brescia, 1909.
- Großer Lärm, 1912.
- Betrachtung, 1913 (česky Rozjímání).
- Das Urteil, 1913 (česky Ortel).
- Der Heizer, 1913 (česky Topič). První kapitola románového fragmentu Der Verschollene (česky Nezvěstný).
- Die Verwandlung, 1915 (česky Proměna) – hlavní postava mladý Řehoř Samsa musí živit rodiče a sestru a splatit jejich dluhy tak, že se zaváže do práce obchodníka, která ho nebaví. Jednoho dne ale zaspí a zjistí, že se s ním děje něco divného. Nakonec zjistí jeho sestra, že se proměnil ve velkého ohavného brouka. Uvnitř je sice stále člověk, ale nemůže mluvit. Tím pádem se neměl kdo starat o rodinu, o něj se starala sestra. Vlastnímu otci se hnusil, bránil i jeho matce, aby ho navštěvovala. Poté mu vystěhovali pokoj, aby měl víc místa – čím dál tím méně se cítil člověkem a mizela mu poslední naděje. Slyšel, co si o něm povídají a že přemýšlejí, jak se ho zbavit – aby jim ulevil, tak se sám zabil. Našla ho služka až za několik dní.
- Der Mord, 1918. Jiná verze nazvaná Ein Brudermord, 1919.
- In der Strafkolonie, 1919 (česky V kárném táboře).
- Ein Landarzt, 1918 (česky Venkovský lékař).
- Der Kübelreiter, 1921 (česky Jezdec na uhláku).
- Ein Hungerkünstler, 1922 (česky Umělec v hladovění).
[editovat] Díla vydaná posmrtně
- Beschreibung eines Kampfes, 1904 až 1905 (česky Popis jednoho zápasu).
- Hochzeitsvorbereitungen auf dem Lande, 1907 až 1908 (česky Svatební přípravy na venkově).
- Der Dorfschullehrer, 1914 až 1915 (česky Obří krtek). Brodův titul Der Riesenmaulwurf.
- Blumfeld, ein älterer Junggeselle, 1915.
- Der Gruftwächter, 1916 až 1917.
- Der Jäger Gracchus, 1917 (česky Myslivec Gracchus). Titul dán Brodem.
- Beim Bau der Chinesischen Mauer, 1917 (česky Na stavbě čínské zdi).
- Eine alltägliche Verwirrung, 1917. Titul dán Brodem.
- Brief an den Vater, rukopis 1918 (česky Dopis otci).
- Kleine Fabel, 1920. Titul dán Brodem.
- Der Geier, 1920 (česky Sup).
- Forschungen eines Hundes, 1922 (česky Výzkumy jednoho psa).
- Der Bau, 1923 až 1924. Titul dán Brodem.
- Der Prozeß, rukopis z let 1914 až 1915; vydáno 1925 (česky Proces) - hlavní postava Josef K. je v den svých 30.narozenin zatčen a obviněn. Zpočátku se K. brání a snaží se zjistit příčínu svého zatčení, ale postupem času začíná věřit ve své vině. Na konci knihy přijímá smrt a je popraven.
- Das Schloß, rukopis z roku 1922; vydáno 1926. Románový fragment (česky Zámek).
- Amerika, první náčrty 1912; vydáno 1927. Románový fragment (česky Amerika nebo Nezvěstný). Brodův titul Amerika nahradil původně Kafkou zamýšlený název „Der Verschollene“ (Nezvěstný).
[editovat] Osobní pozůstalost
Dále se zachovala jeho soukromá korespondence, která nevybočuje ze stylu jeho psaní a pokud ji čteme je až s podivem, že se mohl kdy oženit. Jeho dopisy jsou svým způsobem krásné, ale jsou plny ponurosti a jakési deprese.
Významný dokument Kafkova života i jeho doby představují dopisy (přítelkyni Mileně Jesenské, snoubence Felici Bauerové, sestře Ottle a rodině) a deníky.
- Dopisy Mileně
- Dopisy Felici
Jeho soukromý deník (1902 až 1924) pouze potvrzuje předchozí údaje o jeho díle.
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Externí odkazy
- Franz Kafka Muzeum
- bibliografie, obsáhlý životopis, fotogalerie, takřka kompletní dílo v češtině i němčině
Na této stránce je v internetové podobě valná většina Kafkových děl (v originále)
