François Mauriac
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
François Charles Mauriac /čti fransoa šárl mórija(k)/ (11. října 1885, Bordeaux - 1. září 1970, Paříž) byl vyznamným romanopiscem, esejistou, dramatikem, básníkem a novinářem. Je jednou z největších osobností dlouhé řady francouzských katolických spisovatelů. V roce 1952 obdržel Nobelovu cenu za literuru.
Obsah |
[editovat] Biografie
François Mauriac se narodil jako nejmladší z pěti dětí v zámožné bankéřské rodině. V jeho necelých dvou letech mu zemřel otec a od té doby o děti spolu s matkou pečovali prarodiče. Matka byla velmi zbožnou katoličkou a François byl proto v sedmi letech poslán do školy Mariánského řádu (Collège de Grand-Lebrun) na předměstí Bordeaux. V Bordeaux pokračoval i v univerzitních studiích, které zakončil v roce 1905.
Poté (v roce 1906) přechází do Paříže, kde se připravuje na přijímací zkoušky na École Nationale des Chartes, kam je přijat v roce 1908. Příliš dlouho se však na ní nezdržel - po několika měsících jí opouští na základě pevného rozhodnutí zasvětit svůj život literatuře.
Své první dílo, básnickou sbírku Les mains jointes (Sepjaté ruce) vydal hned v následujícím roce (1909), další sbírku básní Adieu à l'adolescence (Sbohem dospívání) pak v roce 1911. Poté se již zaměřuje spíše na prózu. Jeho románový debut L’Enfant chargé de chaînes (Svázané dítě) vvychází v roce 1913. Mauriac si osvojuje typický styl psaní, velmi poetický a sugestivní. Jeho rané práce patří současně do období jeho osobní mladistvé spirituální krize, kdy trpí pocitem, že křesťanské duchovní zaměření člověka je potlačujícím faktorem přirozených lidských potřeb, proto zobrazují především boj mezi city a rozumem, resp. touhou a odpovědností uvnitř člověka. Toto téma se stává ústřední problematikou Mauriacových děl i do budoucnosti, ovšem již v mnohem hlubším rozměru.
Během první světové války je Mauriac povolán, aby sloužil na Balkáně jako příslušník Červeného kříže. V roce 1922 vydává další román Le baiser au lépreux (Polibek malomocnému), který jej jeho prvních výrazným úspěchem. Další Mauriacovy práce byly sice odmítnuty pravým křídlem katolických kritiků, novela Thérèse Desqueyroux(Tereza Desqueyrouxová) 1927 došla nadšeného přijetí u čtenářů i ostatní kritiky, kterou byla tehdy označena za historicky nejlepší francouzský román. Kniha vychází ze skutečné události. Mladá manželka začíná postupně nenávidět svého manžela, obhroublého statkáře a je nakonec svou nenávistí dohnána k jeho vraždě. Román zobrazuje neklid a nenaplnění člověka, nuceného žít v provinciálním prostředí, omezeném množstvím předsudků, včetně sexuálních. Dílo ve svém hlavním poselství obsahuje autorovo tradiční téma hříchu a vykoupení, resp. obhajobu člověka, který se sice jednoznačně provinil, ale jedinečnost jeho osobní citové a morální zkušenosti zůstává vnějšímu světu při jeho posuzování skryta, ačkoli je hlavním a jediným skutečným jeho obrazem ve vztahu k etickému kodexu.
V červnu 1933 byl přijat do Académie Français. V té době psal pro pařížský list Le Figaro, kde pravidelně uveřejňoval své články, upozorňující na hrozbu nastupujícího fašismu. Třicátá léta byla současně obdobím, kdy psal též divadelní dramata, která byla uváděna s poměrně slušným úspěchem v Comédie Française (např. jeho první drama Asmodée dosáhlo v letech 1937 - 1938 sta repríz. V roce 1941 vydává patrně své nejvýznamnější dílo, román La Pharisienne (Farizejka). V průběhu druhé světové války aktivně spolupracoval s La Résistance - hnutím, v němž působilo mnoho spisovatelů, odmítajících okupaci Francie.
Mauriac byl velkým přívržencem hlavního představile francouzské zahraniční armády generála Charles de Gaulla (pozdějšího francouzského prezidenta). Po válce podporoval jeho politické ambice a především jeho protikoloniální politiku (v roce 1964 o něm napsal rozsáhlou biografickou esej). V roce 1952 vydal François Mauriac další vynikající román Galagai a současně získal Nobelovu cenu za literaturu. O šest let později jej De Gaulle vyznamenal Velkým křížem čestné legie.
Od počátku padesátých píše Mauriac pravidelně každý týden novinové sloupky (nazývané Bloc-notes), které si získaly velký ohlas. Koncem padesátých let je autor začíná zpracovávat knižně, aby později vyšly ve dvou svazcích jako Le Nouveau Bloc-notes (1958-1960) a (1961-1964). Jeho práce v šedesátých letech se kromě toho omezuje již téměř jen na psaní vzpomínek, které zahrnují i filozofické a politické úvahy. François Mauriac zemřel v Paříži 1. září 1970 a byl pochován na hřbitově ve Vémars, kde v posledních letech před smrtí žil.
[editovat] Charakteristika díla
Dílo François Mauriaca je významné především tím, že autor patří mezi tradiční romanopisce, pro něž viditelný svět nepřestal existovat, jehož hrdinové jsou lidmi s dušemi v duchu křesťanského pohledu, spisovatel, osobující si základní právo na komentář, tedy na vyjádření svých názorů. Jeho apologie člověka je vlastně schopností vidění zárodečného jádra lidské podstaty, která - jakkoli obrostlá pokřivenými větvemi předsudků, zvyků, primárního egoismu a archetypů - nese veškerou tíhu citového a morálního rozporu života a je jí nutno prizmatem této skutečnosti též nahlížet. Anglický spisovatel Graham Greene, kterého Mauriac obdivoval (obdiv byl vzájemný, stejně jako byla příbuzná i jejich ústřední témata) a považoval jej za největšího moderního romanopisce, o něm napsal: Události v románech F.Mauriaca jeho hrdiny obyčejně nemění (což je skutečnost, kterou romantické nepravdy neznají), ale odhalují jejich nitro postupně s nesmírnou jemností. Jeho morální a náboženské cítění se od běžného diametrálně odlišuje - nenarazíte u něj na falešný předpoklad či na konvenční postavu. Se sympatiemi ukazuje spirituální podstatu člověka, skrytou pod vrstvou destruktivního sobectví a falešné lítosti. Pokrytec přece nemůže žít věčně, aniž by na něj neměly vliv názory, které vyznává. V Mauriacově díle má místo ironie, nikoli satira. Kdyby byl Pascal býval psal romány, byl by užil právě této metody a tohoto tónu.
[editovat] Přehled děl
Mauriacovo dílo obsahuje téměř 60 titulů (románů, divadelních her, esejů, filozoficky laděných biografií, polemik a politických úvah pamětí, těž soubory novinových čláků a knihy vzpomínek). Za vydání jeho stěžejních románů u nás vděčíme politicky volnější atmosféře 60. let 20. století.
[editovat] Romány
- L'enfant chargé de chaînes (Svázané dítě), 1912
- La robe prétexte (Předstírané odění), 1914
- Le baiser aux lépreux (Polibek malomocnému), 1922
- Genitrix, 1923
- Le désert de l'amour (Poušť lásky), 1924
- Thérèse Desqueyroux, 1927
- Ce qui était perdu (To, co bylo ztraceno), 1930
- Le nœud de vipères (Klubko zmijí), 1932
- Le mystère Frontenac (Záhadný Frontenac), 1933
- La fin de la nuit (Konec noci), 1935
- Les chemins de la mer (Mořské stezky), 1939
- La pharisienne (Farizejka), 1941
- Le sagouin (, 1951
- Galigaï (Galigai), 1952
- L'agneau (Beránek), 1954
- Un adolescent d'autrefois (Kdysi mladíkem), 1969
[editovat] Divadelní hry
- Asmodée, 1938
- Les mals aimés (Milovaná zla), 1945
- Passage du malin (Chytrákova cesta), 1948
- Le pain vivant (Živá bolest)1950
- Le feu sur la terre (Požár na Zemi), 1951
[editovat] Eseje
- Dieu et mammon (Bůh a mamon), 1929
- Souffrance et bonheur du chrétien (Utrpení a štěstí křesťana), 1931
- Les romanciers et ses personnages (Romantici a jejich osobnosti), 1933
- Les maisons fugitives (Prchající domy), 1939
- Le cahier noir (Černý sešit), 1943
- Paroles catholiques (Katolická slova), 1954
- Les fils de l'homme (Synové člověka), 1958
- Ce que je crois (To, co věřím) 1962
[editovat] Poezie
- Les mains jointes (Sepjaté ruce), 1909
- Adieu à l'adolescence (Sbohem dospívání), 1911
- Orages (Bouře), 1925
[editovat] Biografie, polemiky, politické úvahy, soubory článků a knihy vzpomínek
- La Vie de Jean Racine (Život Jeana Racina), 1928
- Voltaire et centre Pascal (Volatire a Pascal), 1930
- Blaise Pascal et sa soeur Jacqueline (Blaise Pascal a jeho sestra Jacqueline), 1931
- La Vie de Jésus (Život Ježíšův), 1936
- Du côte de chez Proust (O Proustovu žebru), 1947
- Bloc-notes (1952-1957) (Zápisník), 1958
- Mémoires intérieurs (Vzpomínky nitra), 1959
- Le Nouveau Bloc-notes (1958-1960) (Nový zápisník 1958-6O), , 1961
- De Gaulle, 1964, kniha o životě a politických cílech generála Charlese de Gaulla, francouského prezidenta v letech 1958 - 1969.
- Mémoires politiques (Politické paměti), 1967
- Le Nouveau Bloc-notes (1961-1964) (Nový zápisník 1961-64), 1968
[editovat] Práce o autorovi
O François Mauriacovi bylo vydáno kolem dvaceti podrobných biografií či studií. Vybrány:
- Michael F. Moloney: François Mauriac, 1958
- Graham Greene: François Mauriac (součást sbírky Collected Essays), 1969
- Jean Lacouture: François Mauriac 1980
- Encyclopedia of World Literature in the 20th Century, vol. 3, vyd. Steven R. Serafin, 1999
[editovat] Evropská společnost François Mauriac
Hlasíc se k odkazu spirituality spisovatelova díla vznikla společnost „Association Européenne François Mauriac“, jejímž cílem je podpora autorů a vydávání děl současné evropské literatury, především duchovního zaměření.
[editovat] Externí zdroje
- Encyclopedia of World Literature in the 20th Century, vol. 3
- http://www.alalettre.com/mauriac-links.htm
- http://www.proverbes-citations.com/mauriac.htm
 |
Podobné články obsahuje: |
