Eratosthenés z Kyrény
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eratosthenés z Kyrény (před 276/272 – 194 př. n. l. v Alexandrii) byl matematik, astronom a byl zřejmě největším geografem antického Řecka. Působil též jako správce alexandrijské knihovny. Věnoval se také literární činnosti jako básník.
Erastothenés vytvořil základy geografie jakožto samostatné vědy. Jako první začal užívat označení geografie, zeměpisná šířka a zeměpisná délka. Erastothenés spolu s Dikaiarchem a Hipparchem vytvořili základy oboru, kterému se v novověku říkalo „matematická geografie“ (stanovení parametrů Země, geografických souřadnic, teorie kartografických zobrazení).
Obsah |
[editovat] Dílo
Eratosthénovým rozsáhlým dílem jsou Geografika hypomnémata (Zeměpisné záznamy). Úvodní svazek tohoto díla obsahoval přehled dějin geografie od dob Homérových. Ve snaze oprostit vědu od mytologických příběhů a uplatnit v geografii čísla a míry vyslovil se Erastothenés o nejstarším řeckém básnikovi velmi kriticky. Za první zeměpisce označil Anaximandra a Hekataia. Vyložil svou teorii kulatého tvaru Země i proměn jejího povrchu vlivem činnosti řek, pronikání a ústupů moře, zemětřesení i vulkanických erupcí; zabýval se příčinami mořských proudů, přílivu a odlivu.
Ve druhé a třetí knize se pokusil vytvořit pokud možno přesnou mapu obývaného světa na základě stanovení vzdáleností mezi významnými body.
Geografika hypomnemata zahrnovala prvky matematiké geografie, obecné fyzické i regionální geografie, spojené v jediný obor. (Alexandr von Humbolt v ní spatřoval první pokus o ucelený fyzickogeografický popis světa).
[editovat] Měření velikosti Země
Vycházeje z porovnání úhlů dopadu slunečních paprsků v pravé poledne ve městě Alexandrii a v Syéné (dnešní Asuán) a z odhadu vzdálenosti mezi těmito lokalitami, vyčíslil obvod Země kolem poledníku na 252 000 stadií. tj. asi 40 000 km. Do svého geografického díla zahrnul Eratosthenés jen výsledky šetření. Metodu publikoval pod titulem Περὶ τῆς ἀναμετρήσεως τῆς γῆς (Peri tés anametréseós tés gés, O měření Země). Rozměr obývaného světa ve směru větší osy - od západu k východu - odhadl na 78 000 stádií (tj. více než třetinu délky rovnoběžky probíhající ostrovem Rhodos), šířku - od severu k jihu - na 38 000 stádií (tj. asi 54°); její hranice posunul až k polárnímu kruhu a k 12° severní šířky. Polární zóny a tropy pokládal v souladu se soudobými názory za neobyvatelné; připouštěl však, že se podél rovníku táhne úzký obydlený pás.
Tvrdil, že „kdyby nebylo překážky v podobě rozsáhlého oceánu, dalo by se doplout z Ibérie až do Indie po rovnoběžce“. Zakreslil 11 poledníků a 10 rovnoběžek různě od sebe vzdálených, procházejících známými body; jejich síť vytvořila válcové zobrazení (délkojevné v poledníkovém směru).
[editovat] Pokus o regionalizaci světa
První svého druhu, nepočítáme-li tradiční členění ve starověku známého světa na Evropu, Asii a Libyi (Afriku) či zmínky o asijských regionech (Malé Asii, Arabském poloostrově aj.) u Hérodota.
Erastothenés odmítá rozdělení obydlené Země na tři světadíly. Doporučuje členit ekumenu podle rovnoběžky, která probíhá přes Héraklovy sloupy (Gibraltar) a pohoří Taurus, a poté obě poloviny na „sfragidy“, které Erastothenés srovnával s geometrickými obrazci: Indii s kosočtvercem, Arianu (v dnešním východním Íránu) s rovnoběžníkem, třetí sfragidu (k západu od Ariany po Eufrat) s lichoběžníkem, čtvrtá sfragida zahrnovala pravděpodobně Arábii, Egypt a Etiopii.
Charakteristika sfragid začínala údaji o hranicích a rozměrech území. Autor přiřazoval hranice k mořím, řekám a pohořím. Významné místo zaujímaly nomenklaturní topografické informace a údaje o vzdálenostech. Zmínky o přírodě se omezovaly na její typičtější rysy: například popis Indie obsahoval upozornění na množství řek; prý následkem jejich vypařování a také vlivem pasátů tam přinášejí vláhu letní deště a v nížinách vznikají bažiny. V Indii sejí dvakrát do roka; chovají se skoro stejná zvířata jako v Egyptě a Etiopii. Následovala stručná informace o vzezření obyvatel. Také v textu o Arábii figuroval za popisem hranic a přehledem vzdáleností výčet tamních kmenů. Uvádělo se, že země je tam písčitá a neplodná, porosty řídké; voda se čerpá ze studní. Nejjižnější část (naproti Etiopii) se odlišuje letními srážkami. Řeky mizí na rovinách a v jezerech. Půda je úrodná a osévá se dvakrát do roka. Následuje zmínka o obyvatelstvu, jeho zaměstnání, o formě vlády. V popisu Babylonie je mimo jiné věnována pozornost asfaltu a ropě.
[editovat] Související odkazy
[editovat] Reference
- Úvod do teorie geografie I, Ladislav Skokan, UJEP, Ústí nad Labem, ISBN: 80-7044-482-7.
