Bitevní loď

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

Japonská bitevní loď - Jamato (1941) - absolutně největší bitevní loď v historii

Americká bitevní loď v akci - USS Iowa

Bitevní loď je označení pro nejsilnější (co se týče pancíře a hlavně výzbroje) válečné lodě své doby. Toto označení se používá pro lodě v období 15. - 20. století. Vrchol vývoje těchto lodí nastal v období první a druhé světové války. Během druhé světové války byl však jejich význam potlačen rozvojem letectva.

Bitevní lodě byly vyvíjeny především k likvidaci nepřátelských plavidel, byly ale také užívány k ostřelování pobřeží.

Jako bitevní loď byla původně označována řadová loď - desítkami děl vyzbrojená plachetnice, používající taktiku útoku v řadě. Od druhé poloviny 19. století se začaly řadové lodě opatřovat pancířem a parním strojem. Stará bronzová zepředu nabíjená děla s hladkou hlavní nemohla prorazit pancéřové desky a tak bylo nutno vyvinout silnější kanóny. Takovýchto těžších děl mohla nést loď mnohem menší množství, vznikla tedy otázka jak nejlépe umístit tuto omezenou výzbroj. 60. - 90. léta 19.století lze tedy označit jako léta hledání nejvýhodnějšího typu bitevní lodi. Vznikaly v rychlém sledu lodě kasematové, s děly umístěnými v bočních kasematech, jež jim umožňovaly větší palebné pole, barbetové lodě, na nichž byla děla umístěna na palubě v ose lodi nad pancéřovou barbetou až nakonec vznikla univerzální bitevní loď přelomu 19. a 20.století. Tyto lodě měly výtlak přibližně 15 000 t, nesly 4 těžká děla ve dvou dvojitých věžích, ráže těchto děl byla obvykle 305mm (12´´). Dále nesly 8 až 12 středních děl, nejčastěji ráže 152 mm a pak množství lehčích děl a kulometů k odrážení torpédových útoků. Byly silně pancéřované, boční pancíř dosahoval síly až 279 mm, rychlost se obvykle pohybovala kolem 18 uzlů. Tato plavidla se účastnila několika významných konfliktů, čínsko-japonské války, španělsko-americké války a rusko-japonské války. Právě zkušenosti z rusko-japonské války podnítily další vývoj bitevních lodí. Ukázal se význam těžkého dělostřelectva a rychlosti v námořní bitvě. První lodí nového druhu byl britský Dreadnought spuštěný roku 1906, podle nějž se nazývají všechny obdobné bitevní lodě dreadnoughty. Hlavní novinkou bylo umístění pěti dvojitých dělových věží na této lodi. Boční salvu mohlo pálit sice jen osm těžkých děl, ale přesto to znamenalo dvojnásobnou palebnou sílu oproti všem starším plavidlům. Dále se mírně zvedla rychlost na 22 uzlů. Pancéřování setrvalo přibližně na stejné úrovni. Stále větší a stále silnější dreadnoughty začaly stavět všechny námořní velmoci, výtlak stoupal až k 35 000t, ráže děl až na 381mm. Tyto bitevní lodě byly hlavní námořní silou první světové války. Přesto však jejich význam klesal, bitevní loď byla lehce zranitelná minami, musela mít doprovod torpédoborců a lehkých křižníků proti ponorkám a torpédovkám. Po válce bylo ještě dokončeno několik válečných projektů jako např. americké Colorado s děly 406mm, ale Washingtonská smlouva z roku 1921 zastavila stavbu bitevních lodí na 15 let, tedy do roku 1936. Druhé světové války se účastnily jednak plavidla postavená za a těsně po první světové válce, jež byla v meziválečném období modernizována a moderní bitevní lodě, stavěné těsně před a v průběhu války. Tyto kolosy dosahovaly výtlaku až 64 000 t, délky téměř 270 m a rychlosti mezi 28 a 33 uzly. Výzbroj tvořilo nejčastěji 8 až 9 381 mm až 406 mm děl umístěných ve třech trojitých věžích či čtyřech dvojitých, dále 12 středních děl ve věžích na bocích a množství lehkých protiletadlových děl. Ani silná protiletecká výzbroj skládající se z desítek děl nejrůznějších ráží nedokázala zajistit dostatečnou obranu proti leteckým útokům. Po druhé světové válce stavba bitevních lodí končí, jejich vůdčí úlohu přebírají letadlové lodě.

Bitevní lodě přeživší válku byly postupně vyřazovány a šrotovány v průběhu 50. a 60. let. Jedinou výjimkou jsou americké lodě třídy Iowa, které prošly rozsáhlou modernizací a účastnily se války ve Vietnamu i Perském zálivu. I ty však už byly vyřazeny ze služby a dnes slouží pouze jako plovoucí muzea.