Bažanka vytrvalá
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Bažanka vytrvalá | ||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Bažanka vytrvalá |
||||||||||||
| Taxonomické zařazení | ||||||||||||
|
||||||||||||
| Binomické jméno | ||||||||||||
| Mercurialis perennis Linné, 1753 |
Bažanka vytrvalá, také nazývaná bažanka lesní (Mercurialis perennis), je dvoudomá, vytrvalá rostlina z čeledi pryšcovitých. Celá rostlina je včetně semen jedovatá.
Obsah |
[editovat] Synonyma
- Mercurialis paxii Graebner, 1917 sensu Rauschert, 1969 non M. × paxii Graebner, 1917 (=M. ovata × perennis)
- Mercurialis × longistipes (Borbas) Baksay, 1957 (nom. inval.) non M. longistipes (Borbás) sensu Holub, 1970
[editovat] Popis
Bažanka vytrvalá je dvoudomá, vytrvalá bylina s plazivým oddenkem, vysoká asi 15 až 40 cm. Druh je velice proměnlivý především ve tvaru a velikosti listů a v délce řapíků.
- Bažanka se šíří především oddenky.
- Lodyha je přímá, nevětvená, se 2 sbíhavými lištami.
- Listy jsou v horní polovině lodyhy, vstřícné, řapíkaté, kopinaté až podlouhle vejčité, tupě zubaté, zpravidla přitisklé.
- Samčí květy jsou uspořádány v klasnatá květenství, drobné, žlutozelené, bez korunních lístků a se třemi lístky kališními
- Samičí květy jsou ve stopkatých, jedno- až trojkvětých klubíčkách vyrůstajících v paždí listů, rovněž žlutozelené.
- Kvete v dubnu až květnu.
- Plody jsou tobolky 5-7 mm velké, obsahující kulovitá semena o průměru 3 mm.
[editovat] Areál rozšíření
Areál původního rozšíření zahrnuje Evropu od Pyrenejského poloostrova (sever Španělska a část Portugalska) a severu Pyrenejského poloostrova až po jih Skandinávie, na východ po Bělorusko, Ukrajinu a jižní polovinu Ruska včetně Krymu, ve Středomoří se vykytuje vzácně, izolovaně roste i v Alžírsku na severu Afriky, v severním i jižním podhůří Kavkazu, v Turecku a Íránu. Druhotně byla zavlečena do Austrálie.
V ČR roste roztroušeně až hojně, pouze ve vyšších polohách vzácně nebo chybí.
[editovat] Stanoviště
Stinné a humózní listnaté a smíšené lesy, křoviny, často podél vodních toků. Všeobecně lze její výskyt považovat za ukazatele velmi příznivých podmínek pro rozvoj lesa a prozrazuje nejlepší bonity lesních půd.
[editovat] Obsahové látky
Bažanka obsahuje methylamin, trimethylamin, hermidin, terpenické silice, saponiny, glykosidy, třísloviny, cukry a zřejmě i ještě blíže neprozkoumané alkaloidy.
[editovat] Otravy
Otrava, která bývá častější v době zrání semen této rostliny, jež obsahují větší koncentrace jedovatých látek, se projevuje nechutenstvím, kolikovitými bolestmi, průjmem (často krvavým) a celkovou malátností; v těžších případech se mohou objevit i poruchy srdeční činnosti. Typickým projevem požití je červené zbarvení moči. Otravy však nebývají smrtelné a byly pozorovány spíše u zvířat nežli u lidí.
[editovat] Použití
Za starověku již od 6. stol. př. n. l. byl extrakt z této rostliny užíván zevně při menstruačních potížích a k léčbě dalších ženských nemocí. Ve středověku byl užíván kromě toho i k léčení revmatických bolestí, dny, otoků, proti zácpě, při zánětu průdušek (bronchitidě), pro výplachy nosu při rýmě a při nechutenství. Tinktura se používala zevně jako dezinfekční prostředek (antiseptikum). V lidovém léčitelství byl používán odvar z čerstvých rostlin jako laxativum (projímadlo) a diuretikum (močopudný prostředek); vzhledem k dráždivým účinkům na sliznice se však jeho použití dnes nedoporučuje. V homeopatii se extrakt však dosud používá jako složka laxativ, prostředků proti revmatismu, revmatické horečce, artritidě, myokarditidě, chřipce, při sepsi a při jaterních poruchách.
Kvetoucí nať používaná jako droga se označuje Herba mercurialis perennis.
Vodní extrakt z listů a stonků má modrou barvu, podobnou indigu, které v minulosti nahrazoval. Kyselinami se mění jeho barva na červenou, v alkalickém prostředí se rozkládá.
[editovat] Historická poznámka
Jako léčivku ji doporučoval už Hippokratés. V antickém Římě byla tato rostlina zasvěcena bohu Merkurovi, ochránci zdraví, který podle pověsti její léčivé účinky zjevil lidem. Odtud pochází i dnešní rodové latinské jméno této rostliny. Také staří Germáni si této rostliny vážili a zasvětili ji bohu Ódinovi (Wotanovi). Ve středověku se tvrdilo, že je jednou z devíti rostlin, které používají čarodějnice k přípravě kouzelných mastí.
[editovat] Literatura
- Květena České republiky, díl 3. 1. vyd. Eds. S. Hejný, B. Slavík. Praha : Academia, 1992. ISBN 80-200-0256-1. S. 348-350.
