Vojníkov
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Vojníkov | |
|---|---|
 |
|
| základní data | |
| status: | obec |
| NUTS 5 (obec): | CZ0314 562289 |
| kraj (NUTS 3): | Jihočeský (CZ031) |
| okres (NUTS 4): | Písek (CZ0314) |
| obec s rozšířenou působností: | Písek |
| pověřená obec: | Písek |
| historická země: | Čechy |
| katastrální výměra: | 11,7898 km² |
| obyvatel: | 62 (2005) |
| zeměpisná šířka: | 49° 21' 13.23" |
| zeměpisná délka: | 14° 10' 37.39" |
| nadmořská výška: | 425 m |
| PSČ: | 398 18 |
| základní sídelní jednotky: | 3 |
| místní části: | 3 |
| katastrální území: | 3 |
| Adresa obecního úřadu: | Obecní úřad Vojníkov Vojníkov č. 10 398 18 Záhoří |
| starosta: | Jiří Hrneček |
| Oficiální web Oficiální web obecního úřadu |
|
Vojníkov je obec, ležící asi 6 km severně od okresního města Písku, na pravé straně řeky Otavy, od níž je vzdálená 1 km. Přesněji se nachází mezi vesnicemi Vrcovice a Držov, na silnici vedoucí z Písku na Jistec.
Obsah |
[editovat] Historie
Z okolí dnešní obce se dochovaly pravěké mohyly a různá sídliště – jsou známa hradiště ze starší doby bronzové a mohyly ze střední doby bronzové. Z této doby dokládají archeologické nálezy mnohem hustší osídlení než je tomu dnes. Lze tedy hovořit o tom, že je zde dokladováno osídlení, někdy od roku 2 000 př. n. l.
První zmínka o obci se datuje do roku 1542, tehdy bylo zdokumentováno, že zde žijí již tři starousedlíci a obec byla v majetku královského města Písek. Ve středověku tudy zřejmě procházela cesta vedoucí z Písku na hrad Zvíkov, jedná se o pokračování tzv. Zlaté stezky.
Obec Vojníkov, společně s Vrcovicemi, Držovem a ostatními vesnicemi spadá nejprve pod Písek, poté je prodána a několik staletí je v majetku Drhovelského a Brložského panství. Sedláci musí odvádět určité naturálie na faru v Zahoří a do Brlohu. Dále mají také povinost robotovat na polích šlechty. V případě živelné katastrofy je jim ale vyplácena určitá suma. Postupně se jádro obce rozrůstá a přibývají noví statkáři i zahradníci, u řeky dva mlynáři.
V průběhu staletí tedy se obec od původních 3 statků rozrostla až po dnešních 20 domů ve vsi a v 20. století i o desítky chat v chatové oblasti Vojníkov na levém břehu řeky Otavy, kam se jezdí rekreovat obyvatelé Písku a též i dalších měst.
[editovat] Obyvatelstvo
Většinou se obyvatelstvo živilo zemědělstvím, až od 60. let 20. století začínají lidé dojíždět za prací do města Písku. V současné době již obživa ze zemědělské výroby hraje nepatrnou roli.
Vojníkovští, držovští a loučtí byly převážně katolíci, za první republiky zde byli zastoupeni i evangelíci, v současnosti je většina obyvatel bez vyznání.
[editovat] Další části obce
Obec se člení na 3 katastrální území (zároveň místní části a ZSJ), jimiž jsou:
- Vojníkov
- Držov – (Pod Držov spadá ještě osada Spolí. Původně však byly Louka a Držov samostatnými obcemi)
- Louka nad Otavou (místní část a ZSJ Louka).
Součástí obce je i osada Spolí. Vojníkov je tvořen vlastní obcí, nacházející se 1 km západně od řeky Otavy a chatovou oblastí Vojníkov nacházející se na břehu řeky. V jádru obce je asi 6 velkých statků, několik chalup, bytovka, kovárna a kravín. V kulturním domě se nachází obecní úřad, hasičská zbrojnice a ostatní prostory sloužící komerčním účelům. V obci se též nachází pomník padlým v První světové válce a kaplička Sv. Kříže.
V chatové oblasti jsou desítky chat, hospoda U Caisů, sokolská ubytovna a staré domy patřící původně k mlýnům. Jezy, které dříve k mlýnům též patřily, jsou tři, z toho dva jsou součástí té části řeky, která spadá pod Orlickou přehradu a jsou v dezolátním stavu, jelikož nebyly již od 70. let opraveny.
Katastrální území Vojníkova je poměrně malé. Na západě na hranici lesů a polí hraničí s katastrem Držovským a táhne se na západ až k řece Otavě. Zahrnuje převážně pole a louky, několik málo hektarů lesů a 3 rybníky.
V obci samotné se nalézá 173 domů a obec má 73 obyvatel. Katastrální výměra je 1179 ha. PSČ je 398 18.
[editovat] Etymologie
Název Vojníkov byl ustaven na základě zákona o obcích 266 Sb. Tento název je oficiálně používán od 14. dubna 1924. Původně se zde říkalo i „ve Voníkově“. V písemných pramenech se setkáváme s těmito názvy: Woynykow, Wojnikow, Wonikow, Wonikowo, Woinow, atd.
Tento název je podle Profouse (1955) odvozen od někoho, kdo se zval Vojník a měl zde svůj dvůr. Byl to pravděpodobně voják, bojovník.
Podle legendy se ale dříve obci říkalo Voníkov a ještě předtím Zvoníkov, protože se zde nacházela zvonička, kterou se zvonilo na poplach.
[editovat] Památky
- kaplička
- statek čp. 4 - statek na kopci. Hlavní budova rozdělena na menší obytnou a větší hospodářskou část. Stodola z 19. století. Ceněná je zejména barokní sýpka a její štít v tzv. selském baroku a dále dvě zděné brány z dřevěnými vraty.
- památník padlým v 1. světové válce - nachází se v horní části návsi.
- boží muka - ve vsi a v jejím okolí byla rekonstruována kovová boží muka ukotvená na patce či dříku
[editovat] Život v obci
Převážná část starousedlíků je důchodového věku. Ostatní dojíždějí za prací do Písku nebo se živí zemědělstvím. V obci se drží i různé tradice (čarodějnice, posvícení). Někteří obyvatelé jsou členy Mysliveckého sdružení či fotbalového týmu sdružujícího přiznivce z Vrcovic, Vojníkova, Držova, Louky a Písku. Část obyvatelstva se aktivně věnuje i katolické liturgii a dochází na mše do kostela Sv. Michala v Záhoří.
[editovat] Doprava
Obec je vzdálená 6 km od Písku a 3 km od Záhoří (silnice Písek-Tábor). V průběhu školního roku sem zajíždí dvakrát denně školní autobus jedoucí do Záhoří a do města. Železniční zastávka Vrcovice je vzdálena 1,5 km v kopci. Autobusové spojení na Prahu, Zvíkov, Písek, Tábor a Albrechtice je dosažitelné ze Záhoří asi 3–4 km od obce Vojníkov. Jinak obyvatelé musí spoléhat na vlastní síly. V obci je též veřejná telefonní stanice a poštovní schránka. Pošta se nedistribuuje v chatové rekreační oblasti. Vojníkov spadá pod poštu „Záhoří u Písku“.
[editovat] Místní pověsti
[editovat] O původu Vojníkova
Asi nejdůležitější je pověst o původu Vojníkova. Vypráví se, že: „Vojníkov se dříve jmenoval Voníkov a ještě před tím Zvoníkov. Obec se prý nacházela na Bujanově a v místech dnešní vesnice stávala v polích pouze kaplička. Zvonilo se na ni v případě nebezpečí. Později kolem kapličky vyrostlo několik chalup a tak vznikl dnešní Vojníkov.“
Poznámky:
- Bujanov - je část k. ú. Držov, kde nejsou ale žádné známky původního osídlení, pouze keltské slovo „bujanov“ svědčí o určité „živosti“ lokality.
[editovat] Okolní obce, či jejich místní části
[editovat] Literatura
- Fröhlich, J. 1997. Písecko v zrcadle archeologie. Prácheňské muzeum. ISBN 80-902038-6-8
- Profous, A. 1955. Místní jména v Čechách. ČSAV. Praha.
[editovat] Externí odkazy
| Obec Vojníkov | |
|---|---|
| Města a obce okresu Písek |
|---|
|
Albrechtice nad Vltavou | Bernartice | Borovany | Boudy | Božetice | Branice | Cerhonice | Čimelice | Čížová | Dobev | Dolní Novosedly | Dražíč | Drhovle | Heřmaň | Horosedly | Hrazany | Hrejkovice | Chyšky | Jetětice | Jickovice | Kestřany | Kluky | Kostelec nad Vltavou | Kovářov | Kožlí | Králova Lhota | Křenovice | Křižanov | Kučeř | Květov | Lety | Milevsko | Minice | Mirotice | Mirovice | Mišovice | Myslín | Nerestce | Nevězice | Okrouhlá | Olešná | Orlík nad Vltavou | Osek | Oslov | Ostrovec | Paseky | Písek | Podolí I | Probulov | Protivín | Přeborov | Předotice | Přeštěnice | Putim | Rakovice | Ražice | Sepekov | Skály | Slabčice | Smetanova Lhota | Stehlovice | Tálín | Temešvár | Varvažov | Veselíčko | Vlastec | Vlksice | Vojníkov | Vráž | Vrcovice | Záhoří | Zbelítov | Zběšičky | Zhoř | Zvíkovské Podhradí | Žďár |
