Strukturalismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Strukturalismus je vědecký směr v jazykovědě, literární kritice a jiných humanitních vědách, který vznikl v roce 1916.

Zakladatelem strukturalismu je Švýcar Ferdinand de Saussure (1857 – 1913), jehož posmrtně vydaný Cours de linguistique générale (Kurs obecné lingvistiky, 1916) měl zakladatelský význam. Z dnešního pohledu jsou strukturalistické i práce německého barona Wilhelma von Humboldta (1767 – 1835), zejména Über den Dualis (O duálu, 1828) a Über die Verschiedenheit des menschlichen Sprachbaues (O rozdílnosti lidských řečí, 1836), a raná Saussureova práce Mémoire sur le système primitif des voyelles dans les langues indo-européennes (Elaborát o původním systému samohlásek v indoevropských jazycích, 1879).

Podstatou strukturalismu je rozlišování metody synchronní a diachronní. Dále Saussure rozlišoval jazykový systém (langue) a jazykové chování (parole). Mezi různými jazykovými chováními je identita ve formě, struktuře a vzorci. Byl tak překonán „atomismus“ positivistické vědy, která všude viděla jen izolované jevy. V historiografii je strukturalistickým obratem škola Annales – štrasburský prof. Marc Bloch (1886 – 1944), zejména jeho La Société féodale (Feudální společnost, 1939).

Nejvýznamnější strukturalistickou školou je Cercle linguistique de Prague (Pražský lingvistický kroužek), založený ruskými emigranty, jimiž byl Nikolaj Sergejevič Trubeckoj a Roman Jakobson, a London school (Londýnská škola) – Louis Hjelmslev a John Rupert Firth.

Strukturalismus se nezávisle na Evropě vyvinul v USA, kde byla lingvistika úzce spojena s antropologií. K jeho zakladatelům patří Franz Boas (1858 – 1942) a Leonard Bloomfield (1887 – 1949). Druhou polovinu 20. století však nejvíce ovlivnili Edward Sapir (1884 – 1939) a Benjamin Lee Whorf (1897 – 1941) svou známou hypotézou (1956), že je to jazyk, který determinuje myšlení. Rozvíjel ji především Noam Chomsky ve svých pracích Syntactic Structures (Syntaktické struktury, 1957) a Language and Mind (Jazyk a myšlení, 1968), zároveň však patří k důrazným kritikům strukturalismu.