Slabika
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Slabika je nejmenší organizační jednotka řeči. Slabika je tvořena jádrem, které obvykle bývá ohraničeno svahy. Slova mohou být bezslabičná (splývají se slabikou sousedního slova), jednoslabičná nebo víceslabičná.
[editovat] Struktura slabiky
Typická struktura slabiky má tyto části:
| Pretura | Základ | |
| Jádro (nucleus) | Koda | |
Jádro je součástí každé slabiky, je totiž tím, co dělá slabiku slabikou. Svahy slabiky (pretura před jádrem a koda za jádrem) nemusejí být vždy přítomny. Jádro a koda se obvykle považují za základ slabiky, v mnoha jazycích se vzájemně ovlivňují, např. v délce.
Slabiky, kde chybí koda, se nazývají otevřené, naproti tomu uzavřené jsou slabiky, které kodu mají, např. slovo vo.da se skládá ze dvou otevřených slabik, slovo pes má jednu uzavřenou slabiku.
Jádrem slabiky nejčastěji bývá samohláska, případně dvojhláska, méně často sonora (např. krk), případně frikativa (např. pst).
Svahy slabiky tvoří jedna nebo více souhlásek.
Obecnou strukturu slabiky můžeme tedy zapsat takto:
- (K)(K)(K)V(K)(K)(K)
K = konsonant (souhláska) V = vokál (samohláska) - na jeho místě může být i slabičná souhláska
 |
Tento lingvistický článek je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. |
