Samuel Beckett
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Samuel Barclay Beckett [Bekit] (13. dubna 1906 - 22. prosince 1989) byl irský dramatik a prozaik, představitel absurdního divadla.
Narodil se v Dublinu v protestantské dobře situované rodině. Vzdělání získal na prestižních středních školách v Dublinu, poté absolvoval studium na Trinity College, kde od roku 1923 studoval práva a evropské jazyky. Po ukončení studia 1927, pracoval jako učitel v Belfastu, ale již roku 1928 odjel přednášet angličtinu do Francie (mimo jiné působil i na prestižní pařížské Sorbonně).
Roce 1930 se vrátil do Irska, kde u něj propukly deprese, které léčil v psychiatrické léčebně. Po svém propuštění z léčebny několik let cestuval po Evropě.
Roku 1938 se Beckett odstěhoval do Francie. V průběhu druhé světové války se Beckett angažoval v protifašistickém odboji - francouzské hnutí odporu.
Roku 1942, odchází do jižní Francie, kde žije do konce války na venkově, a pracuje jako zemědělský dělník.
Po skončení druhé světové války se Beckett vrací do Paříže, kde žije až do smrti.
Roku 1970 mu byla udělena Nobelova cena.
Obsah |
[editovat] Dílo
S. Beckett žil v Paříži, jeho tvorba byla francouzským prostředím značně ovlivněna. Svá díla psal anglicky a francouzsky.
[editovat] Drama
- Čekání na Godota - 1952, dějištěm hry je venkovská cesta se stromem a kamenem, na níž dva tuláci - klauni, Estragon a Vladimír, čekají na Godota. Místo Godota prochází jevištěm Pozzo, který vede na provazu Luckyho. Ve druhém dějství si Pozzo vymění pozici s Luckym (Pozzo oslepne a Lucky oněmí). Čekání vyplňují Estragon s Vladimírem konverzací, která nemá hlubší smysl. Hra končí tím, že se klauni shodnou na odchodu, ale neodejdou. Tato hra je pravděpodobně nejslavnější hrou tohoto autora.
- Konec hry - 1957, hra ukazuje představu konce světa, kdy lidstvo představují čtyři lidé z nichž tři jsou nepohybliví. Uprostřed scén je na kolečkovém křesle Hamm a dále jsou tam dvě popelnice, kde žijí jeho rodiče Nagg a Nell, jediným pohyblivým je jejich sluha Clov, který je v závěru hry opouští.
- Akt beze slov - 1957
- Poslední páska - 1959, hra je o hledání identity poslechem magnetofonových pásek, na kterých má pan Krap, v desetiletých odstupech, nahrány důležité fragmenty svého života.
- Akt beze slov II - 1959
- Šťastné dny'
- Hra - 1964
- Dech - 1970
- Já ne - 1974
- Nyní - 1982
[editovat] Prozaická tvorba
- Murphy - 1938
- Watt - 1945
- Molloy - 1951, spolu s dvěma následujícími tvoří trilogii
- Malone umírá - 1951
- Nepojmenovatelný - 1953
- Jak to je - 1961
- Novely a texty pro nic - 1955 a 1958
[editovat] Odkazy
- Irská literatura
- Francouzská literatura
- Seznam irských spisovatelů