Nelson Mandela
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nelson Rolihlahla Mandela (* 18. července 1918) je bývalým prezidentem Jihoafrické republiky a jedním z jejích hlavních bojovníků proti apartheidu.
V roce 1988 obdržel Sacharovovu cenu za svobodu myšlení, v roce 1993 spolu s de Klerkem Nobelovu cenu míru.
Obsah |
[editovat] První léta
Rolihlala Mandela se narodil ve vesnici Qunu nedaleko Umtata v Transkei. Jeho otec Henry Mandela, náčelník kmene Thembu, byl hlavním poradcem Nejvyššího náčelníka Thembulandu. Odtud také pochází Mandelův pozdější zájem o právnickou kariéru. Své vzdělávání Mandela začal v místní misijní škole, kde mu jeho metodistický učitel dal anglické jméno Nelson. Po ukončení základního vzdělání začal Mandela chodit na Wesleyanskou střední školu. Svůj Junior Certificate (vysvědčení) dokončil za dva roky místo obvyklých tří.
Bakalářská studia začal na Fort Hare University, kde se setkal s Oliverem Tambem, jenž se stal jeho celoživotním přítelem a kolegou. Na konci prvního roku studia se zapojil do bojkotu Studentské zastupitelské rady proti univerzitní politice, za což byl vyloučen. Odešel do Johannesburgu, kde dálkově dokončil svá studia na University of Witwatersrand a získal právnický diplom.
[editovat] Politická činnost
Již jako mladý student se Nelson Mandela zapojil do politické opozice proti režimu bílé menšiny, která potlačovala politická, sociální a ekonomická práva jihoafrické černé většiny. V roce 1942 se stal členem Afrického Národního Kongresu (ANK), kde o dva roky později společně s Walterem Sisulu, Oliverem Tambem a dalšími spoluzakládal dynamičtější Ligu mladých.
Po volebním vítězství Národní strany v roce 1948 s její politikou apartheidu (rasové segregace), Nelson Mandela vedl v roce 1952 ANK v kampani odporu proti nespravedlivým zákonům a v roce 1955 sehrál důležitou roli při popularizaci Charty svobody přijaté Lidovým kongresem. Charta poskytla hnutí antiapartheidu základní program. ANK byl ve svých aktivitách podporován Sovětským svazem.
Nelson Mandela byl zpočátku přesvědčen o nenásilném odporu proti vládní politice apartheidu. V roce 1955 byl zatčen, ale po dlouhotrvajícím procesu (1956 - 1961) byl osvobozen z obvinění z vlastizrady. Koncept ozbrojeného odboje přijal spolu se svými kolegy poté, kdy byl v březnu 1960 v Sharpeville zastřelen neozbrojený demonstrant a ANK a další skupiny bojující proti apartheidu byly následně zakázány.
V roce 1961 se stal velitelem Umkhonto we Sizwe („Kopí národa“), ozbrojeného křídla ANK. V srpnu 1962 byl zatčen a odsouzen na pět let za nelegální cestu do zahraničí a za podněcování ke stávce. Během roku 1963 byly zatčeni další představitelé Umkhonto we Sizwe a Mandela byl spolu s nimi postaven před soud za spiknutí proti vládě. V červnu 1964 byli Mandela a sedm dalších obviněných v tzv. Rivonijském procesu odsouzeni na doživotí za plánování ozbrojeného převratu.
Až do roku 1982 byl Mandela internován ve vězení na ostrově Robben (Robben Island), poté byl přemístěn do vězení v Polsmoor. V únoru 1985 Nelson Mandela odmítl podmínečné propuštění z vězení výměnou za zřeknutí se ozbrojeného boje. Ve vězení tak zůstal až do 11. února 1990, kdy neustávající kampaň ANK a mezinárodní tlak vedly k jeho propuštění na příkaz prezidenta Frederika Willema de Klerka. Zákaz činnosti ANK byl také zrušen. Nelson Mandela v roce 1988 obdržel Sacharovovu cenu a spolu s de Klerkem sdílel Nobelovu cenu míru v roce 1993.
Jako prezident ANK (červenec 1991 – prosinec 1997) a jako první černý prezident Jihoafrické republiky (květen 1994 – červen 1999) se Mandela podílel na přechodu od vlády menšiny a rasové segregace k demokratické vládě většiny. Získal také mezinárodní respekt za svoji obhajobu národního a mezinárodního usmíření, ačkoliv sociální výsledky za dobu jeho vlády některé radikály zklamaly. Jeho úsilí o národní usmíření vyvrcholilo v květnu 1995 přijetím nové ústavy Jihoafrické republiky, která, mimo jiné, zakazuje diskriminaci národních menšin, včetně bělochů. Mandelova vláda si ale také vysloužila kritiku za údajnou neschopnost zastavit krizi AIDS.
Rovněž lidská práva bělochů byla často porušována – údajně coby pomsta za apartheid, což vyústilo v masovou emigraci bělochů (většinou do Austrálie). Toto mělo velký vliv na zhoršení ekonomické infrastruktury země a celkové fungování ekonomiky. Emigrace bělochů z Jihoafrické republiky byla omezována. Běloši museli platit za vzdělání atd. a později to dospělo do takové míry, že vystěhování bylo povoleno, ale běloch si nesměl s sebou vzít žádný majetek ani převézt peníze – bylo to proti zákonu. Mandelova celková politická filozofie byla ovlivněna komunismem a antisemitismem.
Nelson Mandela byl třikrát ženatý. Jeho první manželství s Evelyn Ntoko Mase skončilo po 13 letech rozvodem v roce 1957 a jeho 38 let trvající manželství s Winnie Madikizela skončilo odloučením v dubnu 1992 a rozvodem v březnu 1996. O svých 80. narozeninách se oženil s Graca Machel, vdovou po Samora Machelovi, bývalém prezidentovi Mozambiku a spojenci ANK, který zahynul při leteckém neštěstí o 15 let dříve.
[editovat] Současné aktivity
Po ukončení prezidentského období v roce 1999 se Mandela stal zástupcem řady sociálních spolků a spolků bojujících za lidská práva. Obdržel mnoho zahraničních ocenění, včetně Řádu sv. Jana od britské královny Alžběty a presidentské medaile svobody od George W. Bushe.
V únoru 2003, krátce před americkou invazí do Iráku, Mandela označil Spojené státy americké za „hrozbu světovému míru“ a prohlásil, že prezident Bush chce „uvrhnout svět do holocaustu“. Tento incident nevyvolal téměř žádnou odezvu tisku v USA. Mandela Bushe obvinil z „ignorování OSN“. Mandela pokračoval s obviněním otázkou jestli to je „protože současný generální tajemník OSN je černoch?“
[editovat] Externí odkazy
[editovat] anglicky
| Předchůdce: | 1994–1999 | Nástupce: | ||||
| funkce zřízena | Nelson Mandela | Thabo Mbeki |
