Kontrapunkt
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Slovo kontrapunkt vzniklo z latinského „punctum contra punctum“, tj. „bod (chápej nota) proti bodu (notě)“, ale postupně nabylo širšího významu. Ve své podstatě se jedná o skladebnou techniku, při které dva nebo více hlasů současně zpívají nebo hrají samostatné melodie, která každá jde po svébytné linii, tedy nejsou sobě nijak vzájemně podřízeny.
Představu o jednoduchém dvojhlasém kontrapunktu lze například získat současným zpěvem lidové písně "Andulko, mé dítě" a „Na Bílé hoře“. Existuje ovšem samozřejmě vícehlasý (tříhlasý, čtyřhlasý, atd.) kontrapunkt.
Kontrapunkt má svůj jistý protiklad v harmonii, kde jsou ostatní hlasy podřízeny hlasu vedoucímu, a „reagují“ harmonicky na vedení jeho linie.
Kontrapunktickou skladebnou technikou komponovali skladatelé všech hudebních směrů renesance a nevzdali se jí ani skladatelé baroka. Naopak, dokonalými reprezentanty (a to již na sklonku doby barokní) této techniky jsou skladby Johanna Sebastiana Bacha.
Hlavními kontrapunktickými formami jsou:
