Fuga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Fuga c moll od J. S. Bacha
Zvuková ukázka [1]

Fuga je kontrapunktická hudební skladba s důslednou rovností všech hlasů. Jedná se o vrcholnou formu kontrapunktu, jejímiž základními vlastnostmi jsou:

• uplatnění jediného tématu, se kterým skladatel pracuje po způsobu imitace
• trojdílnost skladby (trojí provedení tématu)
• tonální plán, podle něhož jednotlivé hlasy po sobě nastupují.

Fugy se vyskytují v hudební literatuře jako samostatné skladby, jsou však též často sdružovány do jednoho celku spolu s tokátou, preludiem či fantazií a to především v období pozdního baroka, zejména pak v díle Johanna Sebastiana. Bacha. Z českých skladatelů se tomuto hudebnímu útvaru věnoval např. František Xaver Brixi. Fuga se objevuje i v dílech autorů dalších hudebních obobí, v romantismu např. u Johannesa Brahmse. Nechybí ani v pracích skladatelů 20.století (Dmitrij Šostakovič).

Fuga se vyskytuje též jako součást cyklů, např. ve 2.smyčcovém kvartetu D dur, op. 35 Vítězslava Nováka i jako díl kombinované formy, např. v symfonické básni Bedřicha Smetany Z českých luhů a hájů.