Harmonie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Harmonie je užití a studium současně znějících tónů a akordů v hudbě. Někdy se o ní hovoří jako o „vertikálním“ aspektu hudby, zatímco „horizontálním“ aspektem je melodie. Harmonie je považována za protipól polyfonie, která je založená na současném znění několika melodických linek nebo motivů.
Obsah |
[editovat] Původ slova
Slovo harmonie pochází z řečtiny ἁρμονία (harmonía), které znamená „hodit se k sobě nebo spojovat“. Koncept harmonie pochází od Pythagora.
Harmonie je nejčastěji výsledkem současného znění dvou nebo více tónů, přesto je možné tvořit harmonii i s použitím pouze jediné melodické linky. Existuje mnoho skladeb pro sólové nástroje (např. housle), kde je použití akordů velmi vzácné, přesto vytvářejí dojem plné harmonie.
[editovat] Literatura
- Jaroslav Kofroň - Učebnice harmonie
[editovat] Podívejte se také na
- Konsonance
- Disonance
- Akord
- Chromatický akord
- Rytmus
- Tonalita
- Vedení hlasu
- Kvintový kruh
