Mše (hudební)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mše (lat.missa) je nejstarší cyklickou hudební formou, komponovanou jako součást křesťanské bohoslužby. Původně pouze vokální, od barokní doby i vokálně instrumentální čili „figurální“. Obvykle se zpívá latinsky a sestává obyčejně se ze skladeb, které reprezentují vlastní liturgické části mše (v závorce méně často používané):

• (Introitus)
• (Preface)
• Kyrie
• Gloria
• Credo
• (Offertorium)
• Sanctus
• Benedictus
• Agnus Dei

[editovat] Druhy mší

Krátká mše se nazývá Missa brevis, velká, slavnostní mše s orchestrem, sborem a pěveckými sóly Missa solemnis. V odborných kruzích obecně používaný, nicméně nepříliš přesně vymezený termín pro zhudebněnou mši je figurálka. Mše za zemřelé se jmenuje Rekviem (Requiem). Tento typ mše se nedrží zcela liturgických částí, ale používá buď pouze nebo v kombinaci s nimi skladby, věnované vlastnímu tématu, tedy smrti. Pravidelně jsou zařazovány části : Requiem aeternam, Dies irae, Tuba mirum, Lacrimosa a další.

[editovat] Skladatelé mší

Nejslavnější mší ve stylu vokální polyfonie je Palestrinova "Missa Papae Marcelli", nejslavnější mší doby barokní je Bachova "Mše h-moll".

K formě mše se však obracejí i skladatelé všech dalších vývojových etap. Z doby klasicismu je patrně nejslavnější Beethovenova "Missa solemnis", z českých Rybova pastorální Česká mše vánoční.

Ze skladatelů doby romantismu napsal tři mše napsal Anton Bruckner; velmi plodnými skladateli této formy byli i čeští skladatelé - většinou kantoři a ředitelé kůrů - Václav E. Horák, Albín Mašek a Robert Filhrer. Romanticko-klasicistní syntézou je Dvořákova „Mše D-dur“.

Mše komponovali i skladatelé hudby moderní např. Leoš Janáček slavnou Glagolskou mši, Bohuslav Martinů Polní mši, i když tyto skladby již nemají vysloveně církevní funkci.

K vrcholným skladbám v rámci mší smutečních patří „Rekviem“, op.89 Antonína Dvořáka a Mozartovo "Requiem d-moll".