Jan Dismas Zelenka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Dismas Zelenka (16. října 1679, Louňovice pod Blaníkem – 23. prosince 1745, Drážďany). Český skladatel, jeden z nejvýznamnějších komponistů období vrcholného baroka. Jeho skladby nabízejí pohled do světa jednoho z nejoriginálnějších a nejpozoruhodnějších hudebních géniů – Zelenkova hudba udivuje i po více než 250 letech. Dokonce i pro člověka 21. století je velmi nekonvenční. Zelenkův přínos spočívá především ve specifické, nápadité, vždy překvapující harmonizaci, dokonalostí umění kontrapunktu a originalitě instrumentace.
[editovat] Život a dílo
Jan Dismas Zelenka se narodil 16. října 1679 v Louňovicích pod Blaníkem, kde se mu pod vedením jeho otce Jiřího, louňovického kantora a varhaníka, dostalo základů hudebního vzdělání. Po studiích v Praze a krátkém působení v kapele barona Hartiga odešel v r.1710 do saských Drážďan, kde se stal kontrabasistou dvorní kapely Augusta Silného. V r.1715 studoval ve Vídni u věhlasného mistra kontrapunktu, císařského kapelníka Johanna J.Fuxe. Na jeho doporučení umožnil král August Silný Zelenkovi další studia v Itálii u Antonia Lottiho. Příležitost představit se jako skladatel dostal Zelenka na podzim 1723, kdy se v Praze konala korunovace habsburského císaře Karla VI. českým králem. Pro velkolepé pražské slavnosti napsal Zelenka řadu vynikajících děl, např. hudbu k velké alegorické opeře o životě svatého Václava "Sub olea pacis et palma virtutis", orchestrální skladby (Ouvertura in F, Sinfonia concertante a moll, Hipocondria) a také známé triové sonáty.
Další léta Zelenkova života už nebyla tak šťastná. V r. 1724 mu v Louňovicích umírá otec. V r. 1733 jmenoval nový král, nástupce Augusta Silného, královským kapelníkem Johanna Adolfa Hasse, příznivce italské opery a nového hudebního stylu. Zelenka se věnuje především práci na církevních skladbách (na 20 mší, 3 rekviem, oratoria, Lamentace pro sólový hlas s komorním instrumentálním doprovodem, VI Missae Ultimae). Český hudební génius umírá v noci z 22. na 23. prosince 1745 v Drážďanech a na Štědrý den ráno je pochován. Jeho dílo bylo uloženo do archivních skříní drážďanského chóru jako majetek panovníka a nebylo možné je opisovat či vydávat (tento zákaz porušil ale např. Bachův syn Wilhelm Friedemann, když pro svého otce opsal Zelenkovo Magnificat). Za života získal Zelenka obdiv svých současníků (J. S. Bach, G. P. Telemann) i žáků ( J. J. Quantz, J. G. Barter, J. G. Rollig). Zelenkova hudba je charakteristická objevnou harmonickou představivostí, je vždy tvůrčí a plna originality.
[editovat] Znovuobjevení Zelenkova díla
O znovuobjevení Jana Dismase Zelenky v Čechách se zasloužil Bedřich Smetana, který v drážďanském archivu opsal a v Praze na slavnostech Novoměstského divadla v roce 1863 uvedl jednu z orchestrálních suit.
Zájem o Zelenkovu tvorbu pak vzrůstal zejména od konce 50. let 20. století. Zásadní význam mělo v této souvislosti první provedení některých Zelenkových skladeb Milanem Munclingerem a jeho souborem Ars rediviva. V letech 1958 - 1960 to byly tři triové sonáty , v roce 1963 Sinfonia concertante a v roce 1969 vynikající interpretace skladby Lamentationes Jeremiae prophetae (Nářky Jeremiášovy) se sólisty K. Bermanem, N.Casei a T.Altmeyerem. Všechny tyto skladby (v realizaci Milana Munclingera) byly zároveň u nás poprvé zachyceny na nahrávkách pro Supraphon. K poctě Jana Dismase Zelenky vznikl v roce 1984 festival Podblanický hudební podzim, pořádaný každoročně.
[editovat] Nejvýznamnější skladby
Duchovní hudba :
- Missa Sanctae Caeciliae (1711)
- Missa Judica me (1714)
- Missa sanctissimae trinitatis (1736).
- Missa votiva (1739)
- Lamentationes Jeremiae prophetae pro hebdomara sancta (1722)
- Requiem (celkem 3)
- Te Deum (2)
- oratoria
I renitenti al sepolcro (1736),
Il serpente di bronzo (1730),
Giesu al Calvario, (1735) - kantáty
Immisit Dominus (1709),
Deus Dux (1716),
Attendite at videte (1712), - melodram Svatý Václav
- Miserere (1722/38)
- Magnificat C-dur
- Žalmy - poměrně velké množství skladeb tohoto typou, složených v různých období autorova života
Světská tvorba zahrnuje soubor 5ti Capricií a jeho slavné sonáty
- 6 triových sonát pro dva hoboje, fagot a basso continuo (1721-1722),
- Hypochondrie á 7 (1723) nebo
- Concerto á 8 concertanti (1723).