Epikureismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Epikurejci jsou někdy nazýváni „zahradními filosofy.“ Zakladatelem je Epikúros - 4.-3.st.př.Kr. - vycházel z Démokritova atomismu. V Athénách založil školu - Zahrada Epikurova. Jeho matka byla vědma, která ho jako chlapce vodila do domů nemocných a dala mu tak poznat drastické obrazy lidské bídy, zostřené temnotou pověr, vyvěrajících z lidového náboženství. To byl také jeden z jeho hlavních plánů - osvobodit člověka z tohoto nedobrovolného otroctví.

Označil 2 příčiny strastí lidského života, které je nutné překonat:

strach z bohů - není jej třeba - bohové žijí mimo tento svět - nemohou tudíž ani odměňovat, ani trestat
strach ze smrti - není jej třeba - „Když jsme tu my, není tu smrt, a když je tu smrt, nejsme tu my.“

Jako nejvyšší hodnotu označil dobro a za cíl života označil slast. Slast neboli hedoné, je vyrovnaný stav lidského nitra za nepřítomnosti bolesti těla a duševního neklidu (a bez strachu z bohů a ze smrti). Slast, ale NENÍ chápána jako rozkoš! Přesto bývá Epikureismus někdy označován za filosofii obžérství a pohlavní nevázanosti. Epikúros, ale prohlásil: „Chléb a voda nám poskytují největší požitek, máme-li hlad.“ A dále pak: „Nikoli styk s krásnými chlapci a ženskými, nýbrž střízlivá rozvaha…“

Epikúrejský filosof by se, podle něj, měl vyhýbat politickému životu. Epikúros pravil: „Bylo mým velikým štěstím, že jsem se nikdy nevmísil do vřavy života státního a že jsem se nikdy nesnažil zalíbit se davu, protože dav neschvaluje to co vím a já nevím co schvaluje dav.“ (Jan.417.)

Epikúrejci také kladli velký důraz na přátelství. Říká se, že zjednati si přátelství je největší ze všech předností, jež nám poskytuje moudrost pro život opravdu blažený. Blaženější je prokázat příteli dobrodiní, než je od něho přijímat; přítel buď ochoten příteli obětovat i vlastní život. „Milovat je být šťasten a být šťasten je milovat.“

Představitelé: