Elektronka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Elektronka je zařízení, které usměrňuje a zesiluje elektrické signály. Skládá se z několika elektrod v uzavřené vakuové baňce.
Obsah |
[editovat] Konstrukce elektronek
Elektronky obvykle obsahují tři druhy elektrod:
Tyto elektrody jsou umístěny v uzavřené, většinou skleněné baňce, z níž je vyčerpán vzduch. Konstrukce elektronky se vyvinula ze žárovky.
[editovat] Princip činnosti
Nejjednodušším druhem elektronky je dioda s přímým žhavením. Dalo by se říci, že se jedná o žárovku s přidanou další elektrodou - anodou. Jedním zdrojem proudu rozžhavíme vlákno (katodu) na přibližně 800°C. Druhý zdroj připojíme mezi anodu a katodu tak, aby anoda měla kladné napětí. Elektrony, které jsou teplem uvolněny (termoemise) z katody do okolního prostoru budou přitaženy na anodu. Elektronkou protéká proud. Protože domluvený směr proudu v elektrických obvodech je od kladného k zápornému pólu, říkáme, že proud teče z anody ke katodě, ač ve skutečnosti putují elektrony opačným směrem. Pokud přepólujeme zdroj napětí mezi katodou a anodou, nejsou uvolněné elektrony přitahovány a proud mezi anodou a katodou neteče. V tomto zapojení slouží dioda jako usměrňovač.
Zesilovacího efektu dosáhneme další elektrodou - mřížkou. Obvykle je to spirála z tenkého drátu, umístěná mezí katodu a anodu. Napětím na mřížce lze řídit tok elektronů mezi katodou a anodou. Malými změnami napětí se dosáhne velkých změn proudu a elektronka funguje jako zesilovač.
Přidáním dalších mřížek lze dosáhnout dokonalejšího řízení toku elektronů. Obvykle jsou využívány elektronky se třemi mřížkami - pentody.
[editovat] Druhy elektronek
[editovat] Podle počtu elektrod
- dioda - má jen anodu A a katodu K, používala se jako usměrňovač. Elektrony mohou opouštět pouze rozžhavený povrch katody, proud tedy může téct jen z A na K.
- trioda - nejjednodušší zesilovací elektronka má A, K a řídicí mřížku G. Tou buďto elektrony prolétávají nebo je při přiojení záporného napětí odpuzuje a protékající proud se snižuje. Změnami napětí mřížky lze tak ovlivňovat proud mezi A a K.
- tetroda - jako trioda, k dosažení lepších parametrů má mezi G a A mřížku G2, která má kladné napětí o trochu nižší než A. To odstraňuje škodlivou kapacitní vazbu mezi G a A, ovšem výstupní signál je zkreslený proudem, který teče z A do G2.
- pentoda - nejběžněji používaný typ, oproti tetrodě má mezi G2 a A ještě třetí mřížku G3 nabitou zhruba na záporné napětí katody, která blokuje proud tekoucí z A do G2.
- hexoda - má dvě řídicí mřížky G a F, jejichž účinek se sčítá, používají se ke směšování signálu
- heptoda
- oktoda
- enioda - detektor FM a amplitudový omezovač
Dále se používají elektronky kombinované (duální), sdružující v jedné baňce obvykle dvě samostatné elektronky.
[editovat] Podle účelu
- Usměrňovací (dioda)
- Zesilovací (trioda, tetroda, ...)
- Nelineární, spínací (thyratron, krytron…)
- Indikační
- magické oko - elektronka vybavená luminiscenční vrstvou, užívaná ke zobrazování intenzity signálu.
- doutnavka
- digitron
- Zobrazovací (obrazovka)
- Mikrovlnné (magnetron, ...)
[editovat] Podle druhu žhavení
- přímo žhavené - žhavící vlákno je zároveň katodou
- nepřímo žhavené - katoda není vodivě spojena se žhavícím vláknem
Elektronky jsou žhaveny elektrickým proudem a mohou být přímo žhaveny nebo nepřímo žhaveny. Přímo žhavené katody se vyznačují tím, že emitujícím kovem přímo protéká žhavicí proud. Rozdělujeme je do skupin:
- vlákna z čistých kovů (např. wolfram - vysokou teplotou se katoda rychle rozprašuje, vlákno se v nejvíce porušeném místě snadno přepálí nebo zlomí.)
- povlaková, pokrytá kysličníky (pro malé výkony, umožňují snížení teploty vlákna při dobré emisi elektronů)
- kovová vlákna s povlakem silně emitujících kovů (Nanášení emisní vrstvy na vlákna se provádí protahováním vlákna vhodnými roztoky nebo usazováním baryových par. Povlaková vlákna umožňují při stejné emisi elektronů snížení teploty s následným prodloužením životnosti elektronky a úsporami energie v důsledku menšího žhavicího proudu.)
[editovat] Využití
Elektronky byly součástí prakticky veškeré elektroniky první poloviny dvacátého století. Elektronkami byly osazeny i první počítače (například ENIAC). V druhé polovině dvacátého století začaly být vytlačovány tranzistory. Až do konce 20. století se udržely v koncových stupních vysoce výkonných vysílačů, v televizorech a počítačových monitorech. Obrazovka je totiž také zvláštním druhem elektronky.
Dnes se elektronky využívají už jen jako součást některých exkluzivních výrobků spotřební elektroniky (high-end zesilovače) nebo v některých zesilovačích pro hudební nástroje, především pro kytary. Magnetron je základní součástí mikrovlnné trouby. Speciální elektronky se používají v případech, kdy je nutnost obrovského špičkového výkonu (viz např. [Eimac 8974]).
[editovat] Zajímavosti
- Počátkem 20. století se také elektronkám říkalo lampy (a dodnes se jim tak říká v muzikantském slangu - stále se používají v mnoha zesilovačích pro elektrické kytary).
- Ve dvacátých a třicátých letech 20. století byly v některých státech radiové přijímače zdaněny podle počtu použitých elektronek. To vedlo k vývoji kombinovaných elektronek (v jedné baňce byly dvě nebo více kompletních soustav anod, katod a mřížek).
- Elektronky byly relativně drahé, poruchové a měly velkou klidovou spotřebu. Proto byla snaha osazovat jimi přístroje v nejmenší možné míře. Například v československém magnetofonu Sonet duo ze šedesátých let byla elektronka koncového zesilovače zvuku využita při nahrávání jako součást generátoru mazacího kmitočtu. To sice ušetřilo jednu elektronku, ale znemožňovalo při nahrávání hlasitý příposlech.
[editovat] Podívejte se také na
