DVD
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
DVD je formát digitálního optického datového nosiče, který může obsahovat filmy ve vysoké obrazové a zvukové kvalitě nebo různé jiné údaje. DVD disk se na pohled podobá kompaktnímu disku.
Obsah |
[editovat] Historie DVD
DVD bylo uvedeno na trh v Japonsku roku 1996, ve zbytku světa bylo uvedeno o rok později.
Oficiální standard zapisovatelných/přepisovatelných disků DVD-R(W) vytvořilo DVD Fórum, které bylo založeno v dubnu roku 1997. Ceny licencí na tuto technologii však byly tak vysoké, že vznikla jiná skupina - DVD+RW Alliance, která vytvořila standard DVD+R(W), jehož licence byly levnější.
Zkratka DVD původně znamenala v angličtině digital versatile disc (česky digitální univerzální disk), protože se předpokládalo využití disku k ukládání různého typu obsahu. Později, s převažujícím používáním DVD jako nosiče videa, se zkratka DVD začala stále častěji vykládat jako digital video disc.
[editovat] Technické informace
DVD média jsou plastové disky, navenek stejná jako CD média. DVD média mají průměr 120 mm a jsou 1,2 mm silná. Data se ukládají pod povrch do jedné nebo dvou vrstev ve stopě tvaru spirály (jako CD). Pro čtení dat se používá laserové světlo s vlnovou délkou 660 nm, tedy kratší než v případě CD; to je jeden z důvodů jejich vyšší kapacity. Stejně tak příčný odstup stop je menší - 0,74 μm oproti 1,6 μm u CD.
Uživatel může vytvořit DVD nosiče těchto typů:
- DVD Video (obsahuje filmy (obraz a zvuk))
- DVD Audio (obsahuje zvuk v kvalitě CD a lepší)
- DVD Data (obsahuje údaje)
Označení „+“ (plus) a „–“ (pomlčka) představuje dva různé technické standardy, které jsou do určité míry kompatibilní.
Médium může být typu:
- DVD-ROM (read only, jen pro čtení, vyrábí se lisováním)
- DVD+R/RW (R = Recordable, jen pro jeden zápis, RW = ReWritable, pro přepisování)
- DVD+R DL (R = Recordable, jen pro jeden zápis, DL = DualLayer, dvě vrstvy)
- DVD-R/RW (R = Recordable, jen pro jeden zápis, RW = ReWritable, na přepisování)
- DVD-RAM (libovolně přepisovatelné médium - dá se s ním pracovat stejným způsobem jako s pevným diskem)
Médium umožňuje zápis na jednu nebo obě dvě strany, v jedné nebo dvou vrstvách na každou stranu. Na počtu stran a vrstev závisí kapacita média.
- DVD-5: jedna strana, jedna vrstva, kapacita 4,7 GB (4,38 GiB)
- DVD-9: jedna strana, dvě vrstvy, 8,5 GB (7,92 GiB)
- DVD-10: dvě strany, jedna vrstva na každé straně, 9,4 GB (8,75 GiB)
- DVD-14: dvě strany, dvě vrstvy na jedné straně, jedna vrstva na druhé, 13,2 GB (12,3 GiB)
- DVD-18: dvě strany, dvě vrstvy na každé straně, 17,1 GB (15,9 GiB)
DVD oproti CD poskytuje:
- Efektivnější korekci chyb
- Vyšší kapacitu záznamu (asi 4,7 GB oproti 0,7 GB)
- Odlišný souborový systém Universal Disk Format, který není zpětně kompatibilní s ISO 9660, který se používá na CD-ROM.
Rychlost mechaniky typu DVD se udává jako násobek 1350 kB/s, což znamená, že mechanika s rychlostí 16x umožňuje přenosovou rychlost 16 x 1350 = 21600 kB/s (nebo 21,09 MB/s).
[editovat] DVD Video
[editovat] Obraz a zvuk
DVD Video je způsob uložení videozáznamu na DVD nosiči. Ke kompresi obrazu se používá standard MPEG-2. Pro kódování zvukové stopy se standardně používá formát Dolby Digital (AC-3), někdy bývá použit i kvalitnější zvuk ve formátu DTS. Nekomprimovaný formát PCM se používá méně (častěji u hudebních titulů) a MPEG-2 audio se již téměř nepoužívá. Na přehrávání DVD Video médií uživatel potřebuje zařízení obsahující DVD mechaniku a dekodér MPEG-2 (např. přehrávač DVD nebo osobní počítač s mechanikou DVD a softwarovým přehrávačem DVD).
U DVD filmů se setkáme s datovou rychlostí 3–10 Mbit/s (dle specifikace je maximální průměrný datový tok 9,8 Mbit/s, maximální špičkový datový tok 15 Mbit/s). Vyšší počet zvukových stop nebo množství dodatečného materiálu (tzv. extra materiál – fotogalerie, film ve verzi „režisérův sestřih“, záznamy z natáčení, rozhovory s herci, nepoužité scény a jiné) mají často za důsledek, kvůli omezené kapacitě DVD média, nižší datovou rychlost (a tím i kvalitu obrazu) hlavního filmu; stále častěji se však pro uložení většího množství extra materiálu používá další disk.
Původně byly pro DVD Video v zemích využívajících standard PAL standardizované pouze zvukové formáty PCM, MPEG-2 a starší MPEG-1 layer II s datovým tokem do 224 kbit/s (který se však téměř nepoužívá). Přes nevoli společnosti Philips bylo 5. prosince 1997 pod tlakem veřejnosti DVD Fórem schváleno rozšíření standardizovaných zvukových formátů o formát Dolby Digital (AC-3). Pro DVD Video disky bylo použití formátu Dolby Digital přijato jako volitelné a pro přehrávače DVD byla podpora formátu Dolby Digital určena jako povinná.
V zemích, ve kterých se používá standard NTSC, musí každý film obsahovat zvukovou stopu aspoň ve formátu PCM nebo Dolby Digital a všechny NTSC přehrávače musí minimálně tyto dva formáty podporovat. Všechny ostatní formáty kódování zvuku jsou volitelné. Tím se zabezpečuje kompatibilita DVD Video disků, které je tak možno přehrát na libovolném kompatibilním přehrávači DVD.
[editovat] Souborová struktura DVD Video disků
DVD Video disk musí povinně obsahovat adresář s názvem VIDEO_TS, které obsahují soubory s příponou vob, ifo a bup. V těchto souborech jsou uložené všechny potřebné složky video obsahu, jako je obraz, zvuk, hlavní nabídka, informace o kapitolách a titulky.
- Vob (Video Objects) soubory obsahují video, zvuk a titulky a jejich maximální velikost na DVD Video disku nepřekračuje 1 GB, ikdyž lze pomocí určitého softwaru vyprodukovat i Vob soubory o velikostech několika GB. Obvykle bývá jeden film rozdělen klidně i mezi 8 Vob souborů.
- Ifo soubory zase obsahují informace o tom, jaké zvukové stopy a titulky příslušné vob soubory obsahují, a další důležité informace potřebné pro správné fungování DVD Video disku.
- Bup soubory pak představují záložní kopie příslušných ifo souborů.
[editovat] Zvukové stopy, titulky a úhly pohledů
DVD Video disky většinou obsahují více zvukových stop, které doprovázejí obrazový záznam. (např. originální zvuková stopa filmu, ale i zvuková stopa s dabingem v jazyku země, kde se daný film prodává, nebo zvuková stopa s komentářem režiséra atd.). Většinou obsahuje alespoň jedna stopa vícekanálový zvuk, kterým se dociluje působivého prostorového ozvučení.
Disky DVD Video obvykle poskytují i několik stop s titulky v různých jazycích (je možné se setkat i s jejich speciální verzí, kdy titulky obsahují i informáce o zvucích pro diváky se sluchovou vadou, např. výbuch, smích, rozbíjí se sklo a pod.).
DVD Video může obsahovat i informace o kapitolách (angl. chapters), které umožňují jednodušší vyhledávaní určitého úseku (např. když chcete pokračovat ve sledování filmu později, můžete si zapamatovat kapitolu, kterou jste viděli jako poslední). Když je pro to na disku DVD Video dostatek místa, může záznam obsahovat několik verzí konkrétních scén (tzv. úhly pohledů, ang. angles). Tato funkce se využívá na zobrazení alternativního obsahu scény, kterým nemusí být jen pohled z jiného úhlu. Často sa tato metoda používá jako součást lokalizace obsahu DVD Video disku, např. na zobrazení různých jazykových verzí obrázků, které obsahují psaný text, pokud se na to nedají použít titulky.
[editovat] Tvorba DVD Videa
Struktura DVD Videa se vytváří a programuje při procesu, který se nazývá DVD autoring.
[editovat] Omezení
Prodávané DVD Video disky bývají často šifrovány kódováním CSS, které má (neúspěšně) bránit digitálnímu kopírování DVD Video disku, dále se obvykle používají regionální kódy a zakázané uživatelské operace (UOPs). Všechny DVD přehrávače musí umožňovat kódování analogového videosignálu technologií Macrovision
[editovat] Regionální kódy
Každý DVD Video disk obsahuje jeden nebo více regionálních kódů, vymezujících region, pro který je daný disk určen. Komerční DVD-Video přehrávače mají pevně nastaven kód regionu a disky s jiným kódem nepřehrají. Teoreticky tato funkce umožňuje filmovým společnostem kontrolovat dobu, kdy se daný film objeví v daném regionu. Ve skutečnosti však řada přehrávačů umožňuje přehrát jakýkoliv DVD Video disk, nebo je lze pro tento účel upravit.
Funkce není příliš populární u zákazníků, kteří zjistí, že v zahraničí legálně koupené DVD si na svém domácím přehrávači nemohou přehrát.
| Regionální kód | Oblast |
|---|---|
| 0 | lze přehrát ve všech regionech |
| 1 | Bermudy, Kanada, USA a jejich závislá území |
| 2 | Střední východ, Evropa, Egypt, Řecko, Japonsko, Lesotho, Jižní Afrika a Svazijsko |
| 3 | Jihovýchodní Asie, Hongkong, Macao, Jižní Korea a Tchaj-wan |
| 4 | Střední Amerika, Oceánie, Jižní Amerika, Mexiko |
| 5 | Zbytek Afriky, Východní Evropa, Indický subkontinent, Mongolsko, Severní Korea |
| 6 | Čína |
| 7 | Rezervováno pro budoucí využití |
| 8 | "Mezinárodní" objekty jako jsou letadla, lodě, atd. |
[editovat] Shrnutí
Standard DVD Videa umožňuje použít celkem 8 zvukových stop, 32 různých titulků a až 8 různých úhlů záběrů kamery.
Hlavní (konkurenční) výhodou DVD Video disků oproti kazetám VHS je kromě kvality záznamu i místo pro různý dodatečný materiál, který se přikládá k hlavnímu filmu, jako např. dokumentární záznamy, nepoužitý materiál, komentáře, jednoduché hry nebo krátké klipy.
