Druid

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Reliéf dvou druidů, nalezený v Autunu v Burgundsku

Druidi byli keltští duchovní a mezi lidmi měli výsadní postavení. Směli kupříkladu vstupovat na posvátná místa, na slavnostech měl druid první slovo, které pronesl dokonce dříve než král, na slavnostech vykonávali oběti a jejich slovo bylo mnohdy rozhodující. Z prací římských spisovaletů a válečníků víme, že dokázali dav běsnících válečníků jediným slovem zcela uklidnit nebo naopak přivést k zuřivosti.

[editovat] Keltští druidi

Přes všechno, co o druidech napsali Římané a křesťanští věrozvěsti (přičemž obě tyto skupiny měli zcela pochopitelně zájem vykreslit druidy v co nejhorším světle) dnes víme, že keltští druidi nebyli usurpátoři a netěžili z domnělé primitivity národa. Vykonávali-li oběti, nebyly to oběti lidské, nýbrž zemědělské či řemeslnické (část úrody, předměty s náboženskými motivy,...). Měli zřejmě velké znalosti z oblasti bylin a přírodních „surovin“ vůbec, jelikož to byli výborní léčitelé a patrně ovládali i umění hypnózy, neboť, jak tvrdí historické prameny, dokázali zapřičinit, že zraněný necítil bolest, a jistě ovládali i astronomii a astrologii, jelikož už tehdy sestavili horoskop (stromokruh), který velice dobře koresponduje s běžným systémem slunečních znamení.

O učení a praktikách keltských druidů toho dnes mnoho nevíme, jelikož sami zakázali zapisování čehokoliv, co se týkalo rituálů a druidské nauky. Tyto záležitosti se předávaly pouze ústní formou. Všichni druidi se dokonce každoročně scházeli a vyměňovali si své poznatky. Jedním z míst kde se scházeli bylo i město Carnut na území dnešní Francie.

Jen jednoho jediného druida známe jménem, a tím je Eduen Diviciacos, který byl diplomatem a jako jeden z mála cizinců byl pozván do Římského senátu, kde jednal s Caesarem. Jistou ukázkou toho, jak moc byli druidi vážení je to, že do senátu byl vpuštěn i se svým štítem a mečem.

Druidové uctívali rovněž stromy, zejména duby. Posvátné byly tzv. nemethony, neboli posvátné dubové háje, kam měli povolen vstup pouze tito kněží. Zde věštili a spojovali se s jiným světem. Byli to rovněž výjimeční „politici“, svým rozumem zamezili mnoha bratrovražedným válkám, které často mezi jednotlivými kmeny probíhaly. Jakmile se jednalo o vnější ohrožení, tak všichni táhli za jeden provaz.

[editovat] Mýty o druidech

Tato část článku potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

Je s podivem, že při současném stupni rozvoje poznání je mnoho publikací staršího vydání neustále opisováno a znovu vydáváno i s již vyvrácenými omyly a chybami. Už téměř tradicí se stalo psát (začal s tím patrně již římský historik Plinius ve svém díle Naturalis historia), že keltští druidi prý šestého dne v měsíci konali obřad léčící neplodnost. Při něm měli být obětováni dva bílí býci a druidi měli do svých bílých plášťů nasekat zlatým srpem jmelí z dubů. Připravený nápoj měl vyléčit problémy s potencí.

Tedy: druidi skutečně bílé pláště nosili. Vše bílé bylo totiž Kelty považováno za posvátné, protože je toho v přírodě málo. Už z toho důvodu nikdy nebyli obětováni bílí býci. Zaprvé byli posvátní a za druhé by také velice brzy došli, kdyby byli obětováni hned po dvou. Kromě toho by se také neměl kdo „postarat“ o zplození nových telat, jelikož býků je obecně daleko méně než krav. Za druhé, jmelí: to totiž na dubech vůbec neroste. Jmelí roste na jehličnanech. Na dubech můžeme najít jiného cizopasníka, jmenuje se ochmet. Keltové sice považovali za posvátný jak dub, tak jmelí (dodnes v něm lékaři nalézají netušené léčebné účinky podobně jako v hadím jedu), ale jmelí na dub zkrátka nepatří. A onen záhadný srp? Dodnes nebyl na keltských nalezištích nalezen ani jediný exemplář. Zlato také vydrží v zemi daleko déle než např. železo, přesto je železný srp při vykopávkách běžným nálezem. Tento omyl tedy není ničím jiným než výplodem příliš bujné Pliniovy fantazie. Přesto je dnes v řadě knih prezentován jako fakt.