Bohuslav Matěj Černohorský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bohuslav Matěj Černohorský (1684, Nymburk - 1742, Štýrský Hradec) byl vynikající skladatel, varhaník a pedegog, reprezentující období kulminace české barokní hudby, který se současně stal svými postupy jedním z předchůdců období hudebního klasicismu. Vrcholná úroveň polyfonie, svébytné pojetí melodiky a rytmiky a pedagogická činnost a celkový vliv jeho díla na další generace skladatelů z něj činí ojedinělou osobnost vrcholného období baroka.

[editovat] Životopis

Černohorský získal základní hudební vzdělání od svého otce. Během studií na pražské univerzitě, kde studoval filozofii a teologii prohloubil i své praktické a teoretické hudební znalosti. Krátce po získání titulu bakaláře vstoupil do františkánského řádu a nějaký čas působil v konventu Svatého Jakuba v Praze. V roce 1708 byl vysvěcen na kněze.

Roku 1710 odešel do Itálie, kde jej vrchní představitel řádu v Římě jmenoval hlavním varhaníkem basiliky sv. Františka v Assisi. Černohorský později působil v Padově. Zkušenosti z této návštěvy pravděpodobně zužitkoval v druhé verzi svého nejlepšího díla, velikonoční dvousborové antifony „Regina coeli“ (Raduj se, nebes královno). Tato skladba pro soprán, violoncello a varhany má formu koncertantní kantáty. V assiském konventu se chová autograf Regina Coeli (skladba složena v roce 1712), v níž dosáhl mistrovství polyfonní práce. K dalším vrcholným skladbám Černohorského a české polyfonie vůbec se řadí offertorium „Laudetur Jesus Christus“ pro soprán, alt, tenor a bas s doprovodem houslí, violy, trubek a varhan. Dvě jeho mše dokazují jeho velkou potenci ve skladbě cyklických hudebních forem. Jinak se ovšem z jeho děl bohužel mnoho nezachovalo. Kromě vokální tvorby napsal Černohorský několik hudebně velmi cenných varhanních skladeb. Upoutává v nich zpěvná melodika a opět dokonalá polyfonie, která reprezentuje vrchol této hudební formy v Česku. Četné záznamy skladatelových prací podlehly zkáze, avšak i z torza díla se Černohorský jeví jako ojedinělá skladatelská osobnost českého vrcholného baroka.

V roce 1720 se Černohorský vrátil do Prahy, kde pokračoval ve své skladatelské a pedagogické činnosti - byl např. učitelem dalšího významného české skladatele Františka Ignáce Tůmy. Od roku 1731 působil opět v Padově, na sklonku roku 1741 se pro zhoršující se zdravotní stav rozhodl vrátit se do Čech, během své cesty však onemocněl a zemřel v únoru 1742 ve Štýrském Hradci.