Štěpán Trochta
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dr. Štěpán kardinál Trochta (26. března 1905 Francova Lhota – 6. dubna 1974 Litoměřice) byl jeden z předních českých salesiánů a biskup litoměřický (1947–1974). V letech 1948–1949 byl mluvčím katolické biskupské konference při jednání s komunistickou vládou.
Obsah |
[editovat] Mládí
Štěpán Trochta se narodil ve valašské vesnici Francova Lhota (okres Vsetín) v zemědělské rodině jakožto nejstarší syn. 14. listopadu 1913 mu na zápal plic zemřel otec. Studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, ale musel studium přerušit a vrátit se domů pomáhat matce trpící tuberkulózou. Když se matčin zdravotní stav zlepšil, odjel v roce 1923 do Itálie do Turína, kde se připravoval v saleziánském noviciátu. Zde se seznámil a začal spolupracovat s Ignácem Stuchlým a Metodem Klementem, průkopníky salesiánského díla v Československu. V roce 1924 zde s nimi zorganizoval vznik salesiánského domu pro české hochy v Perose Argentině, který se v roce 1927 přestěhoval do Fryštáku na Moravě. Trochta se přestěhoval spolu s ním, ale o rok později se vrátil do Itálie, kde dokončil doktorát z teologie (2. červenec 1932) a obdržel kněžské svěcení (3. červenec 1932).
[editovat] Kněz a salesián
Po návratu do vlasti se po odsloužení povinné vojenské služby plnně soustředil na své kněžské a salesiánské povinnosti. Vedl stavbu salesisánského střediska v Ostravě a posléze budování dalšího střediska v Praze-Kobylisích. Zároveň zrenovoval kostel sv. Kříže v Praze Na Příkopě a stal se členem Ústřední junácké rady a nejvyšším duchovním rádcem českých katolických skautů. Po okupaci a zahájení druhé světové války se zapojil do domácího odboje, když ukrýval a podporoval hledané odbojáře a židovské uprchlíky. Byl napojen na radiotelegraficko-zpravodajskou skupinu docenta Vladimíra Krajiny, která jej údajně registrovala jako rezervního šifranta pro vysílačku Spartu I. Gestapo také nelibě neslo jeho kázání, která shledávalo nepřátelskými k nacismu a Velkoněmecké říši. V roce 1940 byl zatčen, ale pro nedostatek důkazů propuštěn. 28. května 1942 byl ale zatčen znovu a zbytek války prožil v koncentračních táborech Terezín, Mauthausen a Dachau. Přežil pouze proto, že jeho přátelé dosáhli povolení posílat mu balíky s jídlem (dávky, které dostával, by k přežití nestačily) a posléze se podařilo odstranit z jeho spisu poznámku RU (Rückkehr ungewünscht - návrat nežádoucí). 25. dubna 1945 byl koncentrační tábor v Dachau, kde pobýval, osvobozen Američany. 23. května 1945 se vrátil ke svým salesiánským spolubratrům v Praze.
[editovat] Biskup
16. listopadu 1947 byl v Praze vysvěcen na biskupa a jmenován biskupem litoměřickým (hlavním světitelem byl nuncius Saverio Ritter, spolusvětiteli biskup Mořic Pícha a arcibiskup Josef Beran). Jako biskupské heslo si zvolil Actio-sacrificium-caritas (česky: Práce-oběť-láska). Jako zastánce smířlivého přístupu ke komunistické vládě a schopný diplomat byl v březnu 1948 vybrán jako mluvčí katolických biskupů při jednáních s ní, avšak její nekompromisní proticírkevní postoj a odhodlání církev dříve či později zničit mu spolu s prakticky nepřetržitým řetězcem podvodů a podrazů ze strany státu, který některé sliby a dohody porušoval ještě týž den, kdy je vydal a smluvil, mu neumožňovaly dosáhnout jakékoliv rozumného výsledku.
V roce 1949 byl (bez jakékoliv opory v zákoně) internován ve své rezidenci v Litoměřicích a bylo mu znemožněno řádně vykonávat jeho biskupský úřad. V roce 1951 složil pod nátlakem, těžce nemocný a patrně i pod působením omamných prostředků slib věrnosti socialistické republice (sám odmítl, že by slib složil vědomě). Poté se domníval, že mu bude umožněno vykonávání biskupského úřadu, to se však nestalo a pouze mu to přineslo odsouzení od neústupného křídla církve. Když takto poučen další ústupky vládě odmítl, byl v roce 1953 uvězněn a o rok později ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 25 letům těžkého žaláře. Byl věznen na Ruzyni, Pankráci, Kartouzích a v Leopoldově. V roce 1960 byl při amnestii propuštěn na svobodu, ale bylo mu nadále znemožněno vykonávat kněžský nebo biskupský úřad. Nejdříve se živil jako dělník či instalatér, později po srdeční mrtvici (1962) žil (pod dohledem) v církevních sociálních zařízeních. 19. července 1968 byl rehabilitován a začal znovu vykonávat svůj biskupský úřad. Dne 28. dubna 1969 jej papež Pavel VI. jmenoval kardinálem in pectore, jmenování bylo zveřejněno v roce 1973. Od roku 1970 začal stát opět omezovat jeho biskupské působení.
[editovat] Smrt
V pátek 5. dubna 1974 okolo poledne navštívil biskupskou rezidenci opilý krajský církevní tajemník Karel Dlabal a vyžadoval okamžitou audienci u biskupa. Námitky monsignora Korejse, že otec biskup je těžce nemocen a nemůže ho přijmout, odmítl akceptovat a nařídil, aby byl přijat, což Trochta nakonec udělal. Následovalo několikahodinové jednání, během kterého Dlabal na kardinála nepříčetně řval a častoval jej výhrůžkami a neopakovatelnými vulgárními výrazy. V 6 hodin večer už k smrti vyčerpaný Trochta nedokázal pokračovat v jednání a nařídil P. Pekárkovi, aby opilého Dlabala odvezl domů do Ústí nad Labem, neboť již nehodlá nadále snášet jeho navýsost sprosté chování. Co si Pekárek o církevním tajemníkovi myslel, nejlépe dosvědčuje fakt, že s ním odmítl jet autem sám a vyžádal si spolujezdce, který by byl svědkem, pokud by došlo k nějakému incidentu (tuto úlohu sehrál generální vikář P. Holoubek). Oba později shodně konstatovali, že to, co se dělo za jízdy, nelze slušnými slovy popsat.
Kardinála Trochtu nalezli druhého dne ráno v agónii. Zemřel v litoměřické nemocnici okolo 3 hodin odpoledne. Jeho pohřbu se zúčastnil i krakovský arcibiskup Karol Wojtyla, který Trochtu během svého proslovu označil za mučedníka.
| Předchůdce: | 1947-1974 | Nástupce: | ||||
| Antonín Alois Weber | Štěpán Trochta | Josef Koukl |
[editovat] Známé výroky
„Jsme tady skoro dva tisíce let. My víme, co jsme, a vy také víte, co jsme. Ale co jste vy, to nevíme!“ – kardinál Trochta Alexeji Čepičkovi při jednáních mezi katolickou církví a vládou.
Při jednom z mála veřejných vystoupení v době své internace (1950, věřící si vymohli jeho účast na tradiční májové Mši sv., kam byl přivezen v doprovodu agentů Státní bezpečnosti) zahájil pobožnost slovy, že věřící nemusí mít žádný strach, neboť jejich bezpečnost střeží agenti policie. Na konci mše pak požádal přítomné, aby před jeho požehnáním poklekli. Když dožehnal, dodal: „A ti, kteří zůstali stát, jsou právě těmi, kteří dbají o naši bezpečnost. Amen.“
„Zprávy beru na vědomí a do dalších podvůdků žehnám!“ reakce kardinála Trochty na oznámení svého sekretáře Ladislava Vika, že za jeho nepřítomnosti potřeboval nutně jeho oficiální potvrzení podpory, takže musel zfalšovat jeho podpis.
[editovat] Literatura
- Kardinál Trochta - mučedník (kompilace osobních vzpomínek, životopisu vydaného v Římě a svědectví jeho známých)
- Jaroslav Novosad: Štěpán Trochta - Svědek „T“, Praha 2001 (ISBN 80-7178-591-1)
