Řád (církev)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Křížová chodba kláštera ve Fontenay v Burgundsku

Řád (z latinského ordo zřízení, stav) označuje pevně stanovenou formu života, v němž žijí duchovním životem muži a ženy v církvi.

V křesťanství je řád společenstvím mužů (mnichů, řeholníků, bratří) nebo žen (mnišek, řeholnic, sester), kteří složili řeholní sliby. Velmi rozšířeným způsobem života mnoha řádů je společenství života v klášteře nebo konventu, při němž se řeholníci společně modlí (především tzv. liturgie hodin), stolují, pracují a nosí řeholní oděv (hábit). Společenství řeholníků je podřízeno jednomu představenému (opat, abatyše atd.).

Pojem řád, známý v našem prostředí původně z církevního práva, se analogicky používá dnes i pro nekřesťanské společenství podobného typu.

[editovat] Dějiny křesťanských řádů

V prvních staletích křesťanství začínalo stále více mužů a žen žít na osamělých místech jako poustevníci; vzorovou postavou je zde sv. Antonín Egyptský. Tito poustevníci se však časem začali scházet ke společné modlitbě; kolem roku 320 zakládá v Horním Egyptě první křesťanský klášter Pachomios.

Po vzoru Pachomiovy Andělské řehole skládá kolem roku 350 sv. Basileios z Kaisareie pro mnichy řeholi života, kterou se dosud řídí kláštery ve východní církvi. Tato řehole se stala vzorem pro řeholi sepsanou sv. Benediktem z Nursie a která je společná všem klášterům benediktinské tradice.

V západní církvi dnes existuje sedm základních forem řádového života: