Zlatá ulička
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zlatá ulička v Praze leží mezi hradčanskými zdmi a starým Úřadem nejvyššího purkrabího. Domky byly obývány až do 2. světové války, avšak už za první republiky se dbalo na to, aby nebyly domky příliš měněny – aby nerušily pitoreskní ráz uličky. V současné době jsou zde galerie, originální krámky a expozice. Celá ulička se těší docela velké oblibě turistů, snad i pro svůj pohádkový vzhled vybledlých pastelových tónů, maličkých oken a dveří, nízkých střech a spoustě komínů.
Obsah |
[editovat] Umístění
Pokud uličku chcete najít, můžete asi v polovině ulice Jiřské zabočit doleva. Byla vybudována do hradebních oblouků obranné zdi až po dokončení severního opevnění Hradu. Ulička leží v prostoru severního parkánu, domečky jsou zbytky zástavby Pražského hradu. Domky tu v 16. století stály jen jako nouzová obydlí.
[editovat] Obyvatelé
V devadesátých letech 16. století (za dob Rudolfa II.) tu nejdřív bydlela hradní stráž, poté tu údajně bylo centrum pražských zlatníků (odtud je z 19. století doložen název „Zlatnická ulička“). Rudolf II. tu také zaměstnával své hradní alchymisty, ti sedávali u tavících pecí a destilačních přístrojů a snažili se vyrobit zlato a uvařit elixír života (Rudolfa II. velice zajímaly vědy jako je alchymie, astronomie a astrologie).
[editovat] Vzhled domků
Celá ulice je dlážděná tzv. kočičími hlavami, ulička je úzká a domky připomínají domečky pro panenky. Nejvěrohodněji ukazuje podobu obydlí z 16. století dům č. 20 s brázděným patrem a nejlépe původní velikost dokazuje dům č. 13, jehož průčelí do ulice vůbec nevstupuje, protože jako jediný dům z uličky dodržuje dodnes původní ustanovení o vložení komůrky do oblouku hradby. Podstřeší oblouků hradební zdi tvoří obranná chodba spojující Bílou věž s válcovou dělovou věží jagellonského opevnění – Daliborkou (v domku č. 12 se schodištěm vstupuje na terasu před touto věží).
[editovat] Věž Daliborka
Daliborka byla postavena v roce 1496 jako věznice. Jeden z příběhů vypráví, že je pojmenována podle prvním vězni, který ji obýval – mladém šlechtici Daliborovi z Kozojed. Z dlouhé chvíle se naučil krásně hrát na housle. Lidé chodili k věži, čekali a poté poslouchali jeho hru, jednou se jí už ale nedočkali. Bedřich Smetana, hudební skladatel 19. století, zkomponoval podle tohoto příběhu svou operu Dalibor. Další vězeň Daliborky byl východočeský baron František Antonín Špork – byl to známý mecenáš a milovník umění (žil v 18. století).
[editovat] Slavné osobnosti ulice
Ulička si získala přízeň mnohých českých spisovatelů, výtvarníku či básníků. V domě č. 22 tu žil od listopadu 1916 do března 1917 spisovatel Franz Kafka (umožnila mu to jeho sestra Ottla), napsal zde většinu povídek sbírky Venkovský lékař. V domku č. 12 se scházeli spisovatelé a básníci - František Halas, Jaroslav Seifert nebo Vítězslav Nezval.
[editovat] Reference
- kniha Divy světa, překlad: G. Veselá, J. Veselý
