Złoty
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Złoty [zuoty] (hovorově złotówka [zuotúvka]), polská měna, se dělí na 100 grošů. Do oběhu byl uveden v roce 1924 peněžní reformou ministra financí Władysława Grabského, nahradil polskou marku, zděděnou po Německu. Hodnota nové měny byla stanovena na 0,1687 gramů zlata za 1 zlotý.
Mezi nabízenými názvy nové měny 2. republiky se největší podpory dostalo návrhům „lech“, „pol“ i „zlotý“. Z nich byl zvolen jediný smysluplný název, tj. zlotý, který navazoval na historickou peněžní jednotku Polského království. Jako zloté byly v 14. a 15. století označovány zahraniční zlaté dukáty, které byly v oběhu v Polsku, zprvu dělené na 14 grošů. Rozhodnutím Sejmu z roku 1496 byl pevně stanoven kurz zlotého na 30 grošů. V průběhu času nebylo možno tento kurz udržet, zejména z důvodu změn parity ceny zlata a stříbra. Proto začala být peněžní jednotka, která odpovídala 30 grošům, označována jako polský zlotý nebo floren, zatímco zlaté dukáty začaly být označovány názvem červený zlotý. V 18. století byla hodnota 1 červeného zlotého rovna 4–6 polským zlotým. Při měnové reformě krále Stanislava Augusta se (polský) zlotý stal základní měnovou jednotkou o kurzu 30 grošů. Tento stav přetrval i v historických obdobích Varšavského knížectví a Kongresového království. Varšavská mincovna razila zloté do roku 1841.
Z důvodů hyperinflace byla v polovině 90. let minulého století provedena denominace zlotého „o čtyři nuly“, v poměru 10 000 PLZ = 1 PLN. Měna tehdy obdržela nový kód ISO 4217.
[editovat] Směnný kurs vybraných valut
- 24. července 2006 (střední kurs Polské národní banky):
- 21. července 2006 (střední kurs České národní banky):
- 1 PLN = 7,177 CZK
[editovat] Historické bankovky
Bankovka 50 zlotých, vzor 1975 s podobiznou generála Karola Świerczewskiego |