Viola da gamba
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Viola da gamba (název odvozený z italského gamba - noha) je historický smyčcový nástroj. Na rozdíl od violy da braccio (z které se později vyvinuly nástoje houslové rodiny) má viola da gamba 6 až 7 strun a pražce na hmatníku. Tento nástroj se při hře drží mezi koleny (nemá tedy bodec jako např. violoncello) a lukovitý smyčec se drží opačně než je zvykem u moderních nástrojů. Existuje více variant gamb - diskantová, altová, tenorová, basová a kontrabasová (jeden z předchůdců moderního kontrabasu).
[editovat] Stavba
Trup nátroje je klenutý, ale výrazně méně než u houslí. Stejně jako většina ostatních smyčcových nástrojů je vrchní deska vyráběna ze smrku, spodní deska a luby z javoru (v porovnání s houslemi jsou luby relativně vysoké). Viola da gamba má taktéž pod nejvyšší strunou umístěnu duši a pod nejhlubší strunou basový trámec.
Gamby mají struny laděné v kvartách, přičemž mezi prostředními dvěma strunami je tercie; podobné ladění má také loutna.
[editovat] Historie
Viola da gamba prožívala své zlaté období v době renesance a baroka, zejména ve Francii (St.Colombe, Marin Marais a další). V té době také vznikalo pro tento nástroj mnoho hudebních děl (například Bachův 6. Braniborský koncert). Velice oblíbené byly komorní soubory složené z více gamb. Od pozdního baroka začaly být gamby vytlačovány modernějšími nástroji jako viola nebo violoncello. Dnes violu da gamba používají soubory hrající na historické nástroje. Nejvýraznějším gambistou současnosti je Jordi Savall.
