Vakcína

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Vakcína (též očkovací látka nebo imunizační agens) je látka, jejíž vpravení do organismu má zajistit navození jeho imunity proti specifické chorobě. Vakcíny můžeme rozdělit podle způsobu přípravy na vakcínu vyrobenou z původce nemoci (dělí se na tzv. živou vakcínu, obsahující pouze oslabeného původce a tzv. mrtvou vakcínu, obsahující mrtvého původce choroby), vakcínu uměle připravenou (obsahující pouze uměle vytvořené složky původce - například jeho charakterisktické proteiny vytvořené zcela uměle nebo za pomoci GMO) a vakcínu připravenou z organismu blízce příbuzného původci nemoci.

První očkování prováděli čínští lékaři proti pravým neštovicím. Používali však k němu prášek z rozdrcených strupů pravých neštovic, což bylo dost riskantní a mohlo vést k plnému propuknutí nemoci. Tato metoda se časem rozšířila po světě, v Anglii ji poprvé zavedla v roce 1721 Lady Mary Wortley Montagu, která ji převzala od Turků. Celou metodu radikálně vylepšil anglický lékař Edward Jenner, který v roce 1798 poprvé použil k výrobě prášku strupy z kravských neštovic, které u člověka způsobují jen relativně lehké onemocnění.

Ve druhé polovině 19. století francouzský vědec Louis Pasteur, zakladatel imunologie a mikrobiologie, definoval základy teorie imunizace, vypracoval obecné postupy pro přípravu vakcín a několik jich sám vyvinul. Roku 1870 provedl první úspěšné očkování proti anthraxu a zároveň uskutečnil pokus, který dokázal účinnost imunizační metody. Roku 1885 provedl první úspěšné očkování člověka proti vzteklině.