Václav Bělohradský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Bělohradský (* 17. ledna 1944 v Praze) je významný současný český filozof a sociolog, žijící od roku 1970 v Itálii a působícího od roku 1989 též u nás. Lze ho považovat za pokračovatele Jana Patočky. Je představitelem tzv. biocentrické filozofie, kterou rozvinul až k odmítnutí antropocentrického přeceňování moci symbolů a kultury a k potřebě odstupu od „my“ jako základu nového svobodnějšího společenství.
[editovat] Biografie
Václav Bělohradský vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze češtinu, historii a filozofii. V roce 1970 po sovětské okupaci odešel do emigrace a působil postupně jako pedagog na Filozofickém institutu v Janově, od roku 1973 byl tamtéž profesorem sociologie a dlouhá léta spolupracoval s českými exilovými časopisy a nakladatelstvími a českým domácím disentem.
Od roku 1990 je profesorem politické sociologie na univerzitě v Terstu a profesorem na Fakultě sociálních věd UK v Praze. Svá díla vydával nejprve pouze v Itálii, poté v češtině v exilových nakladatelstvích, v Česku od roku 1991. Publikuje též v Británii, USA a Kanadě.
[editovat] Česká bibliografie
- Krize eschatologie neosobnosti, Londýn 1982
- Myslet zeleň světa 1985
- Sborník Hostina (ed. Václav Havel), Toronto, 1989
- Přirozený svět jako politický problém, 1991
- Člověk bez skrupulí, 1991
- Kapitalismus a občanské ctnosti, 1992
- Mezi světy a mezisvěty, 1997
- Kritika banálního zla
- Mitteleuropa: Rakouská říše jako metafora
