Exil
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Exil (z lat. exilium, exsul, „pobývajcí v cizině, vypovězený“) označuje nepřítomnost jedince nebo skupiny ve vlasti, v následku vypovězení, vyhnání, zbavení občanství, politického, národnostního, rasového nebo náboženského pronásledování.
V zemi odkud exulanté odcházejí exil doprovází omezení nebo potlačení práv jedince nebo skupiny, nedobrovolná ztráta jejich jazykových, sociálních a kulturních kořenů.