Ukřižování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ukřižování je historický způsob popravy. Spočívá v zavěšení odsouzencova těla na obvykle dřevěný kříž, typicky přibitím. Byl uplatňován především ve starověku. Jedním z největších užití tohoto trestu byla poprava 6000 účastníků Spartakova povstání v roce 72 př. n. l.. V křesťanském světě je nejznámější poprava Ježíše Krista a typ kříže, na němž byl údajně ukřižován, se stal symbolem křesťanství. Dnes není tento způsob popravy praktikován žádným státem na světě.

Odsouzený člověk byl nejdříve zbičován. Potom obvykle vlekl příčný trám svého kříže až na popraviště. Tam byla už v zemi připevněna svislá část kříže. Na popravišti byl odsouzený svlečen ze šatů a k příčnému trámu s roztaženými pažemi byl přivázán nebo přibit hřebíky (ty procházely zápěstími). Trám byl potom vyzdvižen a pevně připevněn ke svislé části kříže asi 2,5 až 3,5 metru nad zemí. Pak byly nohy přivázány nebo přibity hřebíky (každá noha jedním hřebíkem). Nad zločincovu hlavu bylo umístěno oznámení, kde bylo jeho jméno a zločin. Smrt byla zřejmě způsobena vyčerpáním nebo selháním srdce. Lékařské příčiny smrti na kříži nejsou plně pochopeny.

Tímto způsobem se popravovali političtí nebo náboženští agitátoři, piráti, otroci nebo ti, kteří neměli žádná občanská práva. Král Persie Darius roku 511 př. n. l. nechal ukřižovat 3000 politických odpůrců v Babylónu. V roce 175 př. n. l. Antonius IV. nechal zbičovat a ukřižovat židy v Jeruzalému.

Křížů existovala řada konstrukcí. Jednou z nich byl typ, který se stal ikonou křesťanství, existovaly ale i kříže ve tvaru písmene T nebo X.

Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu

Crucifixion