Tyristor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Schéma tyristoru a náhradní zapojení ze dvou tranzistorů

Tyristor je polovodičová součástka sloužící ke spínání elektrického proudu (nejčastěji výkonových obvodů), fungující jako řízený elektronický ventil.

Tyristor je čtyřvrstvá spínací součástka (obvykle PNPN), která nevykazuje usměrňující účinky jako dioda, avšak je možné ji ovládat (spínat) pomocí impulsu do řídící elektrody G (Gate). Anoda (A) a katoda (K) se v obvodu nesmí zaměnit, zátěž je vždy připojena k anodě.

Jedná se o velice účinný nástroj pro řízení velmi výkonných elektrických strojů. V moderních elektrických lokomotivách se používá nejčastěji pro pulzní regulaci výkonu trakčních motorů pro stejnosměrný proud. K regulaci výkonu asynchronních motorů se používají vyspělejší zařízení IGBT.

[editovat] Způsoby zapnutí tyristoru

Při určitém napětí U_AK řídícím impulsem do elektrody G (Gate).

Překročením kritické hodnoty anodoveho napětí dojde k průrazu druhého přechodu (NP). (Tento způsob se většinou nepoužívá.)

Rychlým nárustem anodového napětí, tj. nadkritickou strmostí U_AK (S = ΔU/Δt = i/C). Při velké strmosti se vyvolá velký proud I přes přechod, který dále vyvolá lavinovou ionizaci krystalové mřížky a tím uvede tyristor do sepnutého stavu. Tento způsob sepnutí byvá většinou nežádoucí a je nutno mu předejít například tlumivkou nebo jiným zpomalovacím členem.

Teplotou při určitém napětí U_AK. (Také většinou nežádoucí.)

Osvětlením druhého (NP) přechodu, takto pracuje fototyristor.

(Radioaktivním zářením, při kterém sepne každý polovodič.)

[editovat] Způsoby vypnutí tyristoru

Přerušením anodového proudu.

Komutací anodového napětí (přepólování). U střídavých proudů se tak děje automaticky v každé záporné půlvlně, ve stejnosměrných obvodech je nutno použít komutační zařízení (viz Komutátor (elektrotechnika)).