Stepan Bandera
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stepan Andrijovič Bandera (Степан Андрійович Бандера; 1. ledna 1909, Staryj Uhryniv (Halič) až 15. říjen 1959, Mnichov) byl ukrajinským politikem a předsedou Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN).
Stepan Bandera se narodil jako jeden z šesti potomků řeckokatolického kněze. Jeho matka zemřela roku 1922 na tuberkulózu.
Od roku 1919 studoval Bandera na ukrajinském gymnasiu ve Stryji. Svá studia dokončil roku 1927. Již od svého mládí se politicky angažoval. Od roku 1929 byl členem Organizace ukrajinských nacionalistů, která bojovala za ukrajinskou samostatnost. Na území, kterému Bandera velel, byly metodou prosazování nezávislosti mimo jiné i teroristické akce a atentáty vůči představitelům Polska.
Roku 1934 byl odsouzen za podíl na atentátu na polského ministra zahraničí Bronisława Pierackého k trestu smrti, ale rozsudek mu byl později změněn na doživotní odnětí svobody. Z vězení byl propuštěn až Němci roku 1939. Téhož roku se OUN rozdělila na dvě části: banderovce (OUN-B) vedené Banderou a melnykovce (OUN-M) pod vedením Andrije Melnyka. Banderovci byli daleko radikálnější a nespoléhali tolik na Německo.
Po napadení Sovětského svazu Německem se pokusili ukrajinští nacionalisté vedení Banderou využít situace a 30. června 1941 ve Lvově vyhlásili samostatný stát s premiérem Jaroslavem Steckem. Téhož dne po vzájemné dohodě s Banderou učinil vyhlášení nezávislosti v jiné části země i Melnyk. Německé vedení bylo tímto krokem, které vyvolal odezvu u ukrajinského obyvatelstva, zaskočeni. Reakce přišla až po dvanácti dnech, kdy byli ukrajinští představitelé zatčeni a odvezeni do Berlína, kde byli nuceni k odvolání proklamaci nezávislosti. Jelikož tak neučinili, byli uvězněni v koncentračních táborech. Bandera byl vězněm v koncentračním táboře Sachsenhausen a propuštěn byl až v únoru 1945, kdy se jej Němci snažili získat pro spolupráci.
Po svém propuštění z koncentračního tábora Bandera řídil ze zahraničí Ukrajinskou povstaleckou armádu, která bojovala za vznik samostatné Ukrajiny takříkajíc proti všem. Její partyzánský boj trval v některých oblastech až do počátku 50. let.
Bandera žil v exilu v Mnichově, kde se nadále politicky angažoval. 15. října 1959 jej před jeho domem v Kreittmayrstraße zavraždil agent KGB Bohdan Stašinskij pomocí kyanidu, kterým byl Bandera zasažen do obličeje. Stalo se tak příkaz šéfa KGB Alexandra Šelepina a Nikity Chruščova. Německý nejvyšší soud v Karlsruhe konstatoval, že za smrt Bandery nese vinu vláda Sovětského svazu, což se po pádu SSSR jednoznačně potvrdilo.
