Rusíni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Rusíni jsou etnická skupina příbuzná s Ukrajinci, kteří na rozdíl od Ukrajinců prodělávali historicky odlišný vývoj, podle etnických příznaků dělí na pět skupin. Jsou to Lemkové, Bojkové, Huculové, Verchovinci a Doliňané (= Hajnalé). Nikdy neměli vlastní národní stát.

Pro hrubou představu lze zjednodušeně říci, že kulturně a jazykově představují přechod mezi Slováky, Ukrajinci a Poláky - např. Slováci je snadno mohou považovat za Ukrajince či Poláky, Ukrajinci za Slováky či Poláky, Poláci za Ukrajince či Slováky apod. Vzhledem k neexistenci národního státu a do roku 1995 také neexistenci kodifikace jazyka byly jednotlivé skupiny Rusínů jazykově ovlivňovány jazykem většiny společnosti ve státě, ve kterém žily, při hranicích pak i jazykem sousedících států. Rusínština má také určité prvky společné s ruštinou (vzhledem k tomu, že se jazyk nevyvíjel a udržoval pouze v ústním podání), ale kupodivu také s češtinou. Za první československé republiky se v rusínských vesnicích v tehdejším Československu vyučovala ruština (jako zřejmě jediný blízký kodifikovaný jazyk používající azbuku). Rusínština používá v zásadě azbuku, má však některé odlišnosti oproti písmu používanému ruštinou i ukrajinštinou.

Rusíni žijí především na Podkarpatské Rusi (dnes součást Ukrajiny), kde tvoří významnou, ne-li převažující část obyvatelstva, jednak v sousedních státech - zejména na Slovensku, v Polsku (kde jsou označováni jako Lemkové), v Maďarsku a Rumunsku, ale vzhledem k rozsáhlé emigraci z ekonomických důvodů také v Severní Americe. Na Slovensku žijí jednak v oblasti Svidníka (téměř souvislé území), jednak v enklávách (zejména příhraničních) v dalších částech východního Slovenska. Enklávy vznikly tím, že Rusíni po svém příchodu do této oblasti (někdy zhruba ve 14. století) osidlovali tehdy neosídlená místa ve vyšších polohách (v koncových částech horských údolí) při horských hřebenech často kopírujících hranice.

Na jejich původ existují různé názory. V Československu byly v letech 1948 až 1989 z politických důvodů označováni za Ukrajince, i když snaha považovat je za Ukrajince byla i ze strany některých Rusínů i v dřívějších obdobích (podobně jako v případě českého panslavismu - hlásání jednoty slovanských národů v čele s Ruskem zhruba v 19. století).

Pro Rusíny je charakteristické odlišné náboženství - jsou řeckokatolického nebo pravoslavného vyznání. Řeckokatolická církev má stejné obřady jako pravoslavná církev (řeckokatoličtí kněží také nemají povinnost celibátu a běžně se žení), avšak na rozdíl od pravoslaví uznávají papeže. Řeckokatolická církev vznikla historicky z toho důvodu, že na území států, ve kterých byla většina obyvatel římskokatolického vyznání, žili také obyvatelé pravoslavného vyznání. Vytvořením tzv. unie (na území tehdejšího Uherska se jednalo o tzv. Užhorodskou unii - 1649) mohli Rusíni i nadále používat tzv. východní obřad (tj. obřad používaný také pravoslavnými) a současně byli chráněni proti persekuci z důvodu neuznávání papeže. Se vznikem řeckokatolické církve v té době patrně souhlasila jen část kněží a obyvatelstva (těžko říci, nakolik došlo k vytvoření unie z přinucení a nakolik na základě racionální úvahy), nicméně v Československu po roce 1918, v době svobodných poměrů, zůstala většina u řeckokatolíků a pouze malá část se přihlásila k pravoslaví. Po roce 1948 byla řeckokatolická církev v Československu zakázána - kromě toho, že komunistický režim pronásledoval církve obecně, tak považoval řeckokatolíky v podstatě za odpadlíky, protože Rusíny považoval za etnické Ukrajince, resp. spíše Sověty žijící na Ukrajině („ruská národnost“ - v té době byla potlačováno i právo Ukrajinců na sebeurčení), takže nelibě nesl jejich uznávání papeže. V roce 1968 byla v Československu povolena pravoslavná církev, pod jejíž hlavičkou část rusínských věřících dále přežívala. Po roce 1989 se část rusínských věřících (patrně větší část) vrátila k řeckokatolické církvi, nicméně exituje i početná skupina věřících, kteří zůstali u pravoslaví. V současné době tedy na Slovensku (po rozdělení Československa) koexistují řeckokatolíci i pravoslavní, občas s určitými třenicemi. Blíže o řeckokatolické církvi v širších souvislostech (a spíše z hlediska věroučného, nikoliv sociologického) na http://www.kna.cz/encyklopedie.php?id_select=906.