Patrik Ouředník
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Patrik Ouředník (*23. dubna 1957 Praha) je český překladatel, esejista a spisovatel žijící od roku 1985 v Paříži. Překládá jak francouzské autory (Samuel Beckett, François Rabelais, Alfred Jarry, Raymond Queneau, Henri Michaux, Boris Vian či Claude Simon), tak i autory české (Vladislav Vančura, Bohumil Hrabal, Vladimír Holan, Jan Skácel, Miroslav Holub, Jiří Gruša či Ivan Wernisch).
V roce 1995 získal Cenu Josefa Jungmanna za překlad Rabelaisova díla Pantagruelská pranostyka.
[editovat] Dílo
- Šmírbuch jazyka českého (reedice 1992) – „Slovník nekonvenční češtiny“
- Anebo (1992) – básnická sbírka
- O princi Čekankovi (1993) – Pohádka
- Aniž jest co nového pod sluncem (1994) – sbírka biblických a parabiblických úsloví
- Pojednání o případném pití vína (1995) – rabelaisovský pastiš
- Rok čtyřiadvacet (1995) – experimentální próza
- Neřkuli (1996) – básnická sbírka
- Hledání ztraceného jazyka (1997) – esej
- Europeana (2001) – „Stručné dějiny dvacátého věku“
- Dům bosého (2004) – výbor předchozích sbírek Anebo a Neřkuli, doplněný o 22 nových textů
- Příhodná chvíle, 1855 (2006)
[editovat] Další činnost
Patrik Ouředník je rovněž:
- autorem řady literárních a společensko-kulturních statí uveřejněných ve Francii
- autorem prvního francouzského sborníku o Vladimíru Holanovi (1991)
- lektorem a spoluautorem Slovníku autorů a Slovníku literárních děl v nakladatelství Robert Laffont
- spolupracovníkem Encyclopaedia Universalis