Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Obsah 1 Řecko 1.1 Eposy 1.1.1 Homér 1.1.1.1 Ilias 1.1.1.2 Odysea 1.2 Drama 1.2.1 Tragédie 1.2.1.1 Aischylos 1.2.1.2 Sofokles 1.2.1.3 Euripides 1.2.2 Komedie 1.2.2.1 Epicharmus 1.2.2.2 Aristofanes 1.3 Dějepisectví 1.3.1 Herodotos 1.3.2 Thukydides 1.4 Řečnictví 1.4.1 Démostehenes 1.5 Filosofie 1.5.1 Sokrates 1.5.2 Platón 1.5.2.1 SMYSLOVÝ SVĚT A SVĚT IDEJÍ 1.5.2.2 IDEÁLNÍ STÁT 1.5.3 Aristoteles 2 Řím 2.1 Drama 2.1.1 Titus Maccius Plautus 2.2 Bajky 2.3 Řečnictví 2.3.1 Cicero 2.4 Dějepisectví 2.4.1 Gaius Iulius Caesar 2.4.2 Titus Livius 2.4.3 Publius Cornelius Tacitus 2.5 Poezie 2.5.1 Gaius Valerius Catullus 2.5.2 Publius Vergilius Maro 2.5.3 Publius Ovidius Naso

[editovat] Řecko

[editovat] Eposy

[editovat] Homér

Homér byl legendární básník, měl vliv na formování myšlenek a rozšíření uměleckého citu, působil na výchovu mnohých generací (děti se učily části jeho eposů nazpaměť). Na základě jeho eposů objevil Heinrich Schliemann pozůstatky Troje.

• Žabomyší války (1. dochovaná parodie)
• Margytes
• Homérské hymny
• Ílias
• Odyssea

[editovat] Ilias

• rozsáhlý epos pojednávající o trojské válce
• plný hrdinského patosu
• vypráví pouze posledních 50 dní obléhání, o ost. událostech vypráví jiné eposy, které jsou většinou pozdějšího původu
• Paridův soud = soud, který nevyhnutelně přinese i špatné věci, nelze si jednoznačně vybrat
• byla předlohou pro válečnou literaturu

[editovat] Odysea

• jméno podle hlavního hrdiny, Odyssea, ithackého krále
• Odysseus měl být potomkem Sisyfa, měl být vychytralý
• epos líčí návrat Odyssea domů za věrnou manželkou Penelopou
• přímo líčí jen posledních 41 dní putování, ostatní je vyprávěno (většinu knihy tvoří rozhovory)
• na své cestě se setkává s mnohými překážkami (lidožravý kyklop Polyfém, vábivé sirény, stíny zemřelých v Hádově říši), takže trvá 10 let
• Odysseus je symbolem vychytralosti, Penelopé je symbolem věrnosti
• byla předlohou pro dobrodružnou literaturu

[editovat] Drama

• divadlo se vyvinulo z kultů spjatých s kultem boha Dionýsia, a proto se hrálo při náboženských slavnostech
• herci byli vždy muži a ženské role hráli vhodně namaskováni

[editovat] Tragédie

• o vzniku tragédie informuje Aristotelova POETIKA
• témata si vybíraly téměř výhradně z mytologie, mnohé příběhy byly zpracovány více autory

střídaly se monology a dialogy hlavních hrdinů s výstupy sboru

• původně vystupoval 1 herec a sbor
• nejčastějšími tématy byly události kolem trojské války a Théb (Oidipus)

[editovat] Aischylos

• do dialogu mezi hercem a sborem přidal ještě druhého herce, a umožnil tak předvádění dramatické akce
• trilogie ORESTEA

[editovat] Sofokles

• Zavedl třetího herce
• ELEKTRA
• KRÁL OIDIPUS

[editovat] Euripides

• zabýval se postavením žen ve společnosti
• MÉDEA
• ORESTÉS
• zavedl DEUS EX MACHINA (=Bůh ze stroje)

[editovat] Komedie

• Starší řecké komedie poukazovaly na nectnosti společnosti a mívaly politický podtext.
• V době helénismu si autoři začali vybírat náměty z každodenního života: příběhy zamilovaných dvojic, ztracených a znovunalezených dětí, chytrých otroků a hloupých pánů atd… rozvoj charakterní komedie
• komedie se líčí s nadsázkou, mají vyvolat komický účinek, přesto často mluví o vážných věcech

[editovat] Epicharmus

• vysmívá se Homérovým postavám

[editovat] Aristofanes

• vysmíval se athénské demokracii
• ŽÁBY
• JEZDCI
• MÍR

[editovat] Dějepisectví

• Za nejstarší historická díla byly pokládány Homérovy eposy
• řečtí historikové si všímali i ostatních národů a jejich díla jsou proto často jediným pramenem pro dějiny řady středomořských oblastí
• první historici často byly neobjektivní: do událostí zasahovali bohové, nadržovali své straně a *nepátrali po pramenech
• díla prvních historiků jsou často jen jakési cestopisy

[editovat] Herodotos

• byl demokrat, po nastoupení tyranidy byl vypovězen a cestoval
• zabýval se řecko-perskými válkami,
• dílo DĚJINY
• byl ovlivněný Aischylem a Homérem
• některé události nevysvětloval vědecky, ale zásahem bohů
• je nazýván Otcem dějepisu

[editovat] Thukydides

• byl nestranný, zprávy přijímal od obou stran (kritizoval i Athény, přestože byl Athéňan)
• k tradicím a bájím zaujímal kritický postoj
• pracoval s prameny a vybíral si, citoval je
• PELOPONÉSKÁ VÁLKA

[editovat] Řečnictví

• Řečnictví musel zvládnout každý občan, který se chtěl uplatnit v politice
• být dobrým řečníkem znamenalo větší nadějí na vítězství v soudní při a ve volbách
• řeči dělíme na politické, soudní a oslavné

[editovat] Démostehenes

• vynikl vášnivými politickými proslovy proti makedonskému králi Filippovi II., jehož označoval za nebezpečí pro svobodu řecka
• z toho vzniklo slovo filipiky, které označuje útočnou, ostrou řeč

[editovat] Filosofie

• filosofie = nauka o jsoucnu (všechno kolem nás), o podstatě bytí (proč a jak vznikl svět) a smyslu života
• řecká demokracie poskytovala lidu velkou svobodu v názorech

1. PŘEDSOKRATOVSKÉ OBDOBÍ – PŘÍRODNÍ FILOSOFOVÉ

• filosofové se snažili vysvětlit přírodní jevy bez pomoci mýtů, zabývali se problémem vzniku světa, jeho uspořádání a procesů, které v něm probíhají, byli to spíš matematici a fyzici
• Thales, Anaximandros se snažili zjistit, co je pralátkou stojící za přírodními změnami
• Herakleitos
• Demokritos přišel s teorií atomu

1. KLASICKÉ OBDOBÍ

• centrem filosofie jsou Athény, filosofie se soustřeďuje na lidskou společnost

[editovat] Sokrates

• jeho učení zapsali jeho žáci: Platon a Xenefon
• vedl posluchače ke zkoumání mravních hodnot otázkami, odsuzoval učitele za nekritický přistup, za to, že nevykládají do hloubky

[editovat] Platón

• založil fil. školu Platonovu akademii, kde se vyučovalo Sokratovým systémem (otázky)
• psal formou dialogů, v nichž oponent klad otázky Sokratovi tak, aby v nich Sokrates osvětlit své teorie

[editovat] SMYSLOVÝ SVĚT A SVĚT IDEJÍ

• dělil svět na smyslový svět (svět, jak jej vnímáme, nedokonalý obraz světa idejí) a svět idejí, který je nadřazený tomu smyslovému, je to nejvlastnější realita
• cílem člověka je oprostit se od smyslového vnímání světa
• vztah mezi světy popisuje v podobenství o jeskyni
• člověk se skládá z těla (smyslový svět) a duše (svět idejí), říká, že duše po přijetí těla zapomněla, jaká je idea
• duše má 3 částí: nesmrtelnou, sídlo idejí (hlava), citovou (hruď) a žádostivou (podbřišek)

[editovat] IDEÁLNÍ STÁT

• dělí stát na 3 části: 1) hlava: rozhodující část (vládcové) a inteligence (filosofové) 2) hruď: hrdost (vojáci) 3) podbřišek: produktivní část (dělníci, řemeslníci)
• měla by mezi nimi panovat harmonie, spravedlnost přinese vláda filosofů a rozvoj vzdělání
• prosazoval, aby vládli ti nejlepší, nejvzdělanější (mezi vzdělávanými dětmi se vybírají filosofové, kteří dostanou teoretické vzdělání, pak přejdou do praxe a po dosažení 50 let se smějí účastnit politického života
• prosazoval svým způsobem elitářskou společnost

[editovat] Aristoteles

• studoval na Platonově Akademii, neshodoval se s ním v teorii idejí, odešel do Malé Asie
• byl povolán zpět, aby vychovával syna Filippa II., Alexandra,
• po dokončení výchovy založil v Athénách akademii Lykeion, která měla spíše vědecké zaměření
• zabýval se přírodními vědami, roztřídil je do systému
• hodně se zabýval logikou, prosazoval ji jako jediný správný způsob myšlení
• prosazoval osvojování si správných pojmů k věcem

[editovat] Řím

[editovat] Drama

• spisovatelé a herci byli na stejné úrovni
• herci měli masky, které byly typické pro určité typy postav, což divákům umožnilo snadněji se zorientovat v postavách a pochopit zápletku

[editovat] Titus Maccius Plautus

• autor, herec i režisér
• psal komedie ze všedního života
• používal opakující se typy než individuality
• živil se jako divadelní sluha, zde napsal 1. komedii, a protože byla úspěšná, věnoval se jejich psaní
• KOMEDIE O HRNCI

[editovat] Bajky

• jedny z nejstarších památek
• vyjadřují lidské nectnosti, lidskou nespokojenost s uspořádáním světa atd…, používají alegorii zvířat
• Platon, Sokrates, Sofokles
• často je psali otroci

[editovat] Řečnictví

[editovat] Cicero

• politik a prof. řečník, napsal teoretický spis o řečnictví
• jeho spisy se studují jako vzor projevů řečnických i právnických
• O ŘEČNÍKOVI
• ČTYŘI ŘEČI PROTI CATILINOVI

[editovat] Dějepisectví

[editovat] Gaius Iulius Caesar

• vojevůdce, státník
• ZÁPISKY O VÁLCE GALSKÉ
• ZÁPISKY O VÁLCE OBČANSKÉ

[editovat] Titus Livius

• DĚJINY

[editovat] Publius Cornelius Tacitus

• LETOPISY
• s prameny nezacházel příliš kriticky, díla měla mít především umělecký účinek, nešlo tolik o odbornost

[editovat] Poezie

[editovat] Gaius Valerius Catullus

• milostná lyrika, hluboká a vášnivá láska k dívce Lesbii, i zvraty a rozpolcenost vztahu. Výrok „Odi et amo“ Nenávidím a miluji.

[editovat] Publius Vergilius Maro

• AENESIS (hrdinský epos o hrdinovi trojské války – Aeneovi, který představuje vyvolence osudu, jemuž se sice podřizuje, ale nenechává se jím smýkat, stane se praotcem Římanů)

[editovat] Publius Ovidius Naso

• PROMĚNY (mytologické příběhy, člověk se v nich mění ve zvíře, rostlinu atd…)
• LISTY HEROIN (fiktivní dopisy, které známé řecké hrdinky píší svým protějškům)
• UMĚNÍ MILOVAT (rady o tom, jak si získat a udržet lásku)
• Žalospěvy - Tristia, stask po rodině a vlasti, obrací se na ně s žádostí o pomoc
• LISTY Z PONTU - také elegické