Obsidián

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Obsidián volně ležící v přírodě.

Obsidián (známý také jako sopečné sklo) je výlevná hornina, která vzniká následkem magmatické činnosti, kdy dojde k rychlému kontaktu žhavé kyselé a viskózní lávy s chladným prostředím a následnému rychlému utuhnutí. Hornina je velmi bohatá na sloučeniny SiO₂ a jedná se o přírodní formu skla.

Někdy se pro klasifikování obsidiánu používá alternativní definice, která vychází z obsahu vody méně než 1% své struktury.

[editovat] Vznik

Během sopečné aktivity se produkuje láva, která se pohybuje vlivem gravitace a působících tlaků. Během cesty se pozvolna ochlazuje vyzařováním tepla do atmosféry, což umožňuje krystalizaci. Může ale nastat případ, kdy se láva dostane do kontaktu s jiným prostředím jako například vodou. Obsidián vzniká na doteku lávy s vodním prostředím. Při doteku je láva zprudka ochlazována, což vede ke vzniku sklovité struktury, voda se vlivem ohřátí začíná odpařovat a na její místo se dostává nová nezahřátá, která opět ochlazuje další přívaly lávy.

Sopečná hornina má velmi jemnozrnnou strukturu zrna, což je dáno rychlým utuhnutím, během kterého nestačí vykrystalizovat krystaly do větších rozměrů viditelných pouhým okem. Ve vzácných případech se můžou v obsidiánu objevovat vyrostlice křemene a živce. Typickým poznávacím znakem je jeho ostrý lasturnatý lom, což mělo za následek, že byl využíván ve starší době kamenné k výrobě řezných nástrojů. Má typicky tmavou barvu v širokém spektru od černé, šedé, či červené. Je neprůsvitný a jeho omezení krystalů je alotriomorfní. S klesajícím obsahem oxidu železa roste jeho průzračnost.

Láva během svého pohybu uvolňuje plyny, které stoupají vzhůru. Díky rychlému ochladnutí se ale stává, že bublinky plynu jsou zakonzervovány v obsidiánu, což dává možnosti studovat složení vulkanických plynů. Jejich přítomnost má za následek vznik stříbrného lesku.

[editovat] Využití

Od paleolitu a neolitu se obsidián využíval na výrobu nástrojů, jako převážně škrabek, hrotů oštěpů, nožů. Nejstarší archeologický nález dokládající využívání obsidiánu spadá do Mezopotámie před přibližně 9 000 lety. V Jižní Americe byl využíván indiánskými kmeny jako ochrana před zlými silami, zachovaly se opracované předměty vyrobené z obsidiánu. Jsou mu přisuzovány do dneška magické vlastnosti, ale jejich výskyt nebyl nikdy prokázán. S rozvojem zpracování kovů začal obsidián ztrácet na důležitosti a začal se využívat jako dekorační, či okrasný kámen do šperků.

[editovat] Výskyt

Obsidián se vyskytuje na okrajích výlevných hornin a nebo jako součást výplně dutin. Mezi jeho největší naleziště patří oceánská kůra, která vzniká výlevnou činností magmatu na oceánském riftu. Okamžitě po výlevu je ochlazován vodou, což umožňuje vzniku sklovité struktury na jejím povrchu - obsidiánu.

V současnosti se využívá obsidián v kardiochirurgii pro ostří operačních nástrojů, jelikož je až 5 krát tvrdší než nejkvalitnější ocel, což umožňuje delší životnost nástrojů a provádění přesnějších řezů, což zlepšuje následnou léčbu.