Lesk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ukázka diamantové lesku.

Lesk je fyzikální vlastnost, která se řadí do skupiny vektorových. Jedná se o schopnost tělesa odrážet dopadající světlo. Vyjadřujeme pomocí odrazové mohutnosti, či pomocí indexu odrazové mohutnosti, která se udává číselně. Měříme pomocí speciálních přístrojů zvané fotometry, které udávají procentuální číslo mezi dopadajícím světlem a světlem odraženým z nabroušené plochy minerálu.

Lesk dělíme:

• kovový - typický pro kovy a sulfidy (zlato, stříbro, pyrit, galenit)
• polokovový - typický pro průsvtiné minerály s vysokou odrazivostí, převážně ze skupiny oxidů (wolframit)
• nekovový - typický pro průsvitné a průhledné minerály
  • diamantový - charakteristický vysokým indexem lomu (diamant, sfalerit)
  • skelný - typický pro střední a nízký index lomu (křemen, živec)
  • perleťový - dochází ke dvěma jevům, interferenci dopadajícího světla a lomu (sádrovec, mastek)
  • matně voskový - (opál)
  • matný - charakteristický pro nízké indexi lomu (zemité agregáty)
  • hedvábný - nejčastěji u vláknitých minerálů (azbest)