Nukleová kyselina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nukleová kyselina je biochemická makromolekulární látka tvořená polynukleotidovým řetězcem, který ve své struktuře uchovává genetickou informaci.Tím vlastně určují program činosti buňky (a organizmu jako takového).

Nukleové kyseliny se z tohoto důvodu nalézají ve všech živých buňkách a virech. Nejběžnějšími nukleovými kyselinami jsou kyselina deoxyribonukleová (DNA) a kyselina ribonukleová (RNA). Polynukleotidový řetězec je z chemického hlediska polymerem nukleotidů. Tyto nukleotidy jak pro DNA, tak i pro RNA jsou vždy čtyř druhů a jejich různým pořadím v řetězci lze dosáhnout nezměrného počtu kombinací. Právě sekvence (různý sled) jednotlivých druhů nukleotidů, který se nazývá tzv. primární strukturou, v sobě uchovává genetickou informaci.

• Nukleotidy RNA obsahují a jsou zde kombinovány tyto čtyři báze: Cytosin (C), guanin (G), adenin (A) a uracil (U).
• Nukleotidy DNA obsahují a v DNA jsou kombinovány tyto čtyři báze: Cytosin (C), guanin (G), adenin (A) a

tymin (T).

DNA a RNA se tedy v primární struktuře liší tím, že RNA využívá ke stejné funkce místo tyminu uracil. DNA vytváří stabilní dvoušroubovici, ve které jsou jednotlivá vlákna antiparalelní, jdou tedy proti sobě (na jednom konci molekuly se se setkává zároveň 3´konec jednoho řetězce a 5´konec druhého a na druhém konci molekuly naopak).

RNA vytváří jednotlivé řetězce, které jsou komplementární s templátovou DNA. Funkcí DNA je genetickou informaci uchovat, RNA je funkční molekula, slouží k tomu, že danou informaci „dává do pohybu“, genetická informace se skrze prostřednictví RNA realizuje v bílkovinu.

Tento chemický článek je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.